Dobrovolně v Izraeli

walley en Akev

Údolí en Akev – Negev

Po šílené pětiměsíční jízdě v Norsku mi po pár dnech v Praze bylo jasné, že si musím jet někam vyvětrat hlavu. A to tak, že pořádně.

Před pár lety jsem během jednoho z mých mnoha výletů do Izraele strávil pár dní v městě uprostřed ničeho jménem Mitzpe Ramon. Vlastně ne tak docela uprostřed ničeho, Mitzpe Ramon se nachází uprostřed Negevské poušte. V těch pár dnech které jsem v minulém výletu strávil chozením po poušti jsem zjistil, že to je fakt skvělej relax. Nic vás nerozptyluje. A to je to, co jsem právě poteboval. A bylo nadmíru jasné, že pouhých pár dní mi určitě nemohlo stačit.

 

Pro inspiraci ta nejlepší místa ve videu.

Kapitola 1: Cesta do nitra pouště

Peněženka po Norsku sice celkem plná (ale stačil jsem trochu rozjet ekonomiku zakoupením nového foťáku, objektivu a compu), nicméně Izrael je kua drahej a vzpomněl jsem, že hostel, kde jsem před pár lety nocoval nabízí dobrovolnickou družbu – dobrovolník pár hodin denně pracuje a za to tam může bydlet a i nějakej žvanec se na něj dostane. Napsal jsem tedy do hostelu, že bych k nim rád přijel jako dobrovolník, že krom češtiny vládnu angličtinou, němčinou, už i norštinou a mám taky nějaké fajné znalosti o pronájmu, díky mé praxi na airbnb.

Asi za dva dny mi přišla zpráva od majitelky hostelu jménem Lee s nějakýma obecnýma podmínkama dobrovolnictví, že minimální doba jsou 4 týdny (což bylo o 2 týdny víc než jsem zamýšlel) – a jestli mám zájem, mám se ozvat, kdy se můžeme sejít na skypu.

Napsal jsem, že to beru (protože 4 týdny jsou lepší než dva), ale že Skype asi nestihnem, protože sice letím do Izraele až zítra, ale z Budapešti, a na cestu se vydávám za pár hodin. Takže prostě pozítří přijedu a buď zůstanu jako dobrovolník, nebo jako host.

Vydávám se se žluťasama krz Brno a Blavu do “metropole zašlé slávy” jménem Budapešť, kam dorazím kolem desáté a tak mám dost času dojít na letiště – odlet někdy v šest. Na letiště je to dle mého odhadu 8 kiláků, takže tak dvě hoďky pěšky. Navigaci jako správný cestovatelský hrdina nemám, jen jsem si doma vyfotil na monitoru cestu. Je to vlastně pořád rovně a na konci doleva. Po asi pětihodinové eskapádě (a jízdě načerno v autobuse kterej jel úplně někam jinam) jsem rád, že jsem na letišti před odletem.

Let je fajn, na letišti v Tel-Avivu nasedám rovnou na lokálku směr Beer Sheva (jako to město za těch 7 let co jsem tu nebyl slušně prokouklo). Cestou mi pěkně vyhládlo a tak neodolávám místní nabídce a kupuju jeden falafel. A jak vidíte (a pokud jste četli můj report z cesty na Sever pochopíte) neudržel jsem se a přihodil k tomu jednu nefalšovanou kolu – výjimečně!

falafelem-s-colou-izrael

falafel s colou – i když to možná tak nevypadá

Nasedám na bus směr Mitzpe Ramon a ..usínám.. Probouzím se a vystupuju, samozřejmě na druhý straně města, ale díky jeho velikosti jsem na místě určení, v hostelu The Green Backpackers, asi za deset minut.

cestou se mi namísto lidí samozřejmě pletou pod nohy kozorožci

nubian-ibex

Kozorožci alias Nubian Ibex

A v Izraeli všudypřítomné kočky

israeli cat mitzpe ramon

Kočka izraelská

Dorážím do The Green Backpackers hostelu a hned narážím na Lee. Ta mě pozve dál, uvaří čaj a dáváme se do řeči. Jedinné na co se však zmůžu je vyjádření, že jsem mrtvola, a jestli nechce abych jí tam opravdu umřel na únavu, že si půjdu dát dvacet a pak všechno proberem.

O 16 hodin později.

Pauza se protáhla, je další den dopoledne, rozkoukávám se po hostelu, seznamuju se s mojí možná budoucí dobrovolnickou kolegyní z Namibie jménem Danielle a časem dorazí Lee. Plácneme si na moje dobrovolnictví a jsem uveden do běhu hostelu. Dostávám instrukce, jak psané, tak i ústně, z nihž mě některé celkem překvapí a jelikož je Danielle nějaká nemocná, tak mám svou první službu hned ten večer. A pak další. A další.

Dva dny po mě má přijet ještě jedna dobrovolnice odněkud z Německa. Jenže nějak ne a nejede, po pár dnech o ní začínáme mít strach, co se jí tak mohlo stát a nakonec se jí dovoláme. Má opravdu přijet 9., ale až za měsíc.:)

Začíná dobrovolnický život

maktesh ramon

Ramonský kráter

V různých hostelech funguje dobrovolnictví různě, v tom mém (malý rodinný hostel uprostřed pouště) spočívá v pěti šestihodinových šichtách týdně, kdy je člověk de facto místním big bossem (na rozdíl od velkých, kde jsou často dobrovolníci jen na špinavou. resp. úklidovou práci – na to je zde profesionální uklízečka). Ubytovávám, představuju hostům město, pár barů, supermarket, Beresheet – nejdražší hotel v Izraeli, kde má každý pokoj svůj bazén, výhled do Ramonského kráteru a který je asi 500 metrů od nás, kam jít do pouště, jak se vrátit z výletu (stopem) a tak. Mitzpe Ramon je městečko na okraji Ramonského kráteru, který je největší útvar tohoto druhu na světě (viz. Machteš Ramon). Jedná se o erozní kráter (nemá tedy nic společného s mimozemskými tělesy), je téměř 40 km dlouhý a 350 metrů hluboký. Prostě vypadá jako na tom obrázku vlevo. A vlastně se nejmenuje kráter, ale maktesh. Maktesh je hebrejský výraz pro tento přírodní útvar. Na světě jich je pouze 7 a z nich je 5 v Izraeli a 2 na Sinaji. A anglický, natož pak český, výraz pro maktesh neexistuje.

party v negevské poušti

rozlučková párty v Negevu

Po týdnu se loučíme s Danielle, která tu jako dobrovolnice strávila skoro tři měsíce (pokud jste na fotkách čekali nějakou černošku, tak vězte že Danielle je ze třetí generace německých přistěhovalců). Voilá a už jsem hlavní dobrovolník.

Je půlka prosince a to je ještě chvíli mimosezónní období a tak je v hostelu celkem klid, mám tak dost času a energie pokecat s hostama. Prvním z nich je Itaj, superchalan, voják z bojové brigády v současnosti po nemoci na rehabilitaci v Negevu.

 

 

Jdem na tůru do pouště – po červený až k “ammonite wall” neboli “zdi zkamenělin”. Poté co sejdeme do kráteru máme štěstí, nad našima hlavama právě cvičí letectvo, navíc k tomu co se nad náma děje dostávám odborný výklad. Zajímavý. Izrael je jedna velká vojenská základna a místo po kterém jdeme je obklopeno místy, jež jsou v mapě označeny jako “firing zone”, neboli palebná oblast.

combattrainingDSC_2937

Nácvik boje v podání letectva IDF

Za chvíli je po všem a než stačím udělat takovouhle fotku

Strom uprostřed pouště

Strom uprostřed pouště

Za náma strašnej randál a koukáme, že se letadla stačila velerychlostí dostat až ku nám.

Bojový letoun IDF

Bojový letoun IDF

Jako dělá to slušnej rambajs. Pak ještě jedno naše velkolepý stoupání na hřeben, klesání

Mitzpe ramon negev izrael

Pohled z místa, kterému se říká “Ramonský zub”

(foto ve velkém rozlišení zde)

a jsme u “Ammonite wall”.

Ammonite wall negev israel

Zeď zkamenělin

Nacházíme se ve výšce cca 800 m.n.m., ale celý tento prostor byl kdysi pod hladinou moře. Proto ty zkameněliny. Ptáte se jakto? Inu tektonika.

Ještě jeden detailní pohled na zeď

ammonite wall negevska poust izrael

Některé zkameněliny mají v průměru víc než půl metru

Nazpátek (jak jinak než) stopem

negevska poust izrael

Na stopu v poušti

postarší pár superveselých lidí nám staví asi za 5 minut a hurá dom.

Poránu objevuju skvělou akci, letenky do Seattlu za 9 000 Kč, které okamžitě kupuju, takže náš výlet po národních parcích západního pobřeží USA dostal konkrétní kontury. Wow, už se těšíme. Krom toho organizuju mámě a pár dalším známým silvestrovský pobyt v Eilatu. Domlouvám si tu volno na tři dny, tak se za nima 26. stavím a užiju si Rudého moře. Jo zapomněl jsem se zmínit, sice je prosinec, ale teplota se pohybuje kolem 20 stupňů, což je takové řekl bych příjemné prosincové počasí.

Dny příjemně plynou, sem tam dělám nějaký výlet po blížším nebo vzdálenějším okolí – jako např. do údolí En Akev, který je poblíž starobylého a dávno opuštěného města Avdat z doby římské a byzantské.

avdat negev izrael

Město Avdat

Měli odtamtud kdysi celkem slušněj výhled.

Výhled z hradeb města Avdat

Výhled z hradeb města Avdat

Jako město fajn, ale Massada dělala lepší dojem, ale to nejhezčí z téhle oblasti je rozhodně poušť. Jít si tak tři čtyři hodiny úplnou pustinou, když pak narazíte na tohle, vyrazí vám to dech.

Rákosí uprostřed pouště

Rákosí uprostřed pouště

Když byste se otočili, tak vidíte toto.

negevska poust pesi trasy

Sestup po modré

jj, tekoucí voda. V poušti. Zádná fata morgána! Sejdete dolů a procházíte tunelem z rákosí. Uprostřed pouště. Jako takhle na monitoru vám to přijde normální, asi jako číst si o půlnočním slunci, ale když tam jste, má to něco do sebe.

oaza v negevske pousti

Průchod rákosovým porostem

A potom naprosto krásný průchod kaňonem. Úplný Grand Canyon. Teda ještě jsem tam nebyl, to mě čeká až za pár měsíců, ale tohle určitě bude alespoň jeho menší bráška.

En Akev - Negevská poušť

En Akev – Negevská poušť

A po dalších dvou, třech hodinách opět narážím na život, dokonce s palmou. Je to tu prostě zázračná poušť

Oaza en akev negev izrael

Oáza – En Akev – Negev

Je něco po půl třetí, což je doba kdy odsud musím padat směr civilizace abych tam stihl být, než se setmí a tak šplhám stěnou kaňonu na náhorní plošinu. Sem tam je to i lehce nebezpečný, to když vlevo od vás je kolmá stěna vzhůru a vpravo od vás 200 metrů dolů – případně volným pádem.

útes negev izrael

Skalní útes – Negevská poušť

Je to rozhodně místo, kde jít po setmění by mohlo být osudné, smrtící – no záleží na vás jak to nazvete. Ani není divu, že se tu v negevu každoročně smrtelně zraní několik lidí. Myslím, že jsem vám ještě neprozradil, že manžel majitelky hostelu je zdejší profi průvodce. Pár osudových historek hodil k dobru při rozlučce s Danielle. Když vyprávěl, blesklo mi hlavou jedinné: tvl, to je jak Češi v Tatrách:). Jako napadlo by vás se ožrat a jít spát na takovéhle místo? Doufám, že ne, ale byli tací. A už nejsou. C´est la vie.

Jak vidíte, přežil jsem, vystoupal na náhorní plošinu a..narazil na grupu ortodoxních Židů z nějaké té ješivy v Jeruzalémě. Všichni hezky kolem svého rabína – ale jako všichni, jak viděj foťák (v mých rukou), tak se hned chtěj cvakat.

negev ortodoxni zide izrael

Skupinka ortodoxních Židů v Negevské poušti

Docházím k opuštěnému odpočinkovému stanovišti s pracovním názvem “opuštěná kavárna”

kavarna negevska poušt izrael

Opuštěná kavárna v Negevské poušti

Kde se nestavuju nejen proto, že chybí obsluha (by mě taky zajímalo, zda se tu dá i přespat, bo to tak vypadá) ale hlavně proto, že není čas, sluníčko se podezřele dere za obzor a já bych tu nerad skončil, nebo někam nechtěně skočil. Brrr..

náhorní plošina končí akorát včas a se západem se vrhám na poslední sestup dneška, mým cílem je Sde Boker, kibuc uprostřed pouště, kde se nachází místo posledního odpočinku prvního izraelského premiéra, kterého jistě znáte už jen proto, že po něm izraelci pojmenovali svoje Tel-Avivské mezinárodní letiště a Lee svůj hostel. Letiště Davida Ben-Guriona asi znáte, ale co má sakra mít společnýho The Green Backpackers hostel s Ben-Gurionem? David Ben-Gurion se totiž původně jmenoval David Green. Tak a už to víte. A já padám, protože se fakt stmívá – a poušť dostává takovej zajímavej oranžovej nádech.

sde boker negev izrael

Sde boker

V pořádku dorazím na autobusovou zastávku a bez problémů se vracím zpět do mýho malýho hostýlku uprostřed Negevský pouště.

Tak to byl fakt skvělej výlet, po návratu potkám Yoashe (manžel od Lee), který se ptá jak bylo (tenhle výlet mi totiž doporučil) a tak odpovídám že líp než nejlíp. Fakt super den.

Život pokračuje v poklidu a nadruhý den mám takovou skvělou náladu, že si říkám, že bych konečně mohl jít vyfotit nějaký ten západ slunce. Najdu si pozici a takhle to vypadá asi 10 minut před západem.

zapad slunce negev izrael

Západ slunce v Negevské poušti

jako pěkný, ale stačí chvíli počkat a je to…

zapad slunce negev mitzpe ramon izrael

Západ slunce v Mitzpe Ramon

fakt pěkný.., moment

zapad slunce mitzpe ramon negev izrael

Ještě stále západ slunce 🙂

ne tyvole to je krásný bože já odpadnu rychle cvakej!!

levne-letenky-izrael

Západ slunce v barvě krvavejch pomerančů


Ještě alespoň jeden!

sunset mitzpe ramon negev israel

Fajná vyhlídka, ne?

Wow, tak to bylo famózní.

Po návratu do hostýlku mám k ubytování novýho hosta, izraelského vojáka z rozvědky. Zajímavý na jeho prezenci zde je, že přijel do Mitzpe Ramon z Beer Shevy jen a jen proto, že prostě chtěl dneska vidět západ slunce v poušti. A myslím, že nelitoval.

Fajný chalan co mě vyzve na partičku šachu. Nepohrdnu a..ano vítězím, dokonce dvakrát. Krom toho debatujeme o přístupu izraelců k vědě a technice (btw věděli jste, že (krom statisíců jinejch věcí) jsou takový ty zakrslý minirajčata vynálezem Izraelců? Izrael jak asi víte je celkem novej stát a všichni jsou do všeho hrozně hrrr, protože nikdo není zvyklý na nějaký generační kontinuum. A tak zakládaj start-upy (takové ty rychlerostoucí firmy), v Izraeli jich je asi 1200. A každý z nich se za dva týdny snaží udělat větší pokrok ve svém snažení, než lidstvo samo za celou svou historii. Nutno uznat, že některým to i vyjde (Pro zvídavé v tomto mohu doporučit knihu Startup Nation, v češtině seženete zde, v angličtině zde, či prostě na libgen.io).

S náma debatuje ještě jeden kluk ze Spojených Států, který má celkem otázku na tělo a ptá se izrovojáka: “jestli se můžu zeptat třeba, na čem teď pracujete?” Jako vtipný. Odpověd mě nepřekvapuje a zní: “víš, ani moji rodiče nevědi, na čem pracujeme”. Není ale nejmenší problém se s ním bavit na téma zahraniční politika a jak např. vidí současné dění v Sýrii svýma očima a potažmo tedy i očima Izraelců. Rozhodně názory a pohledy, které tady v TV neuslyšíme.

ale konec srandy a jdeme spát, zítra začíná Chanuka.

Prozatím u nás v hostýlku moc frmol nebyl, obsazenost tak asi 25%, ale to se má změnit. Na Chanuku sice Izraelci nemaj volno, ale zvyknou si brát dovolenou a bude plnějc. A myslím, že je pravý čas obrátit list na další stranu..

Kapitola 2:

ireneandruchiDSC_3626

Irena a Ruchi zapalují chanukiu

Chanuka je svátek světel. Jeden z mála těch židovských svátků, které nemají původ přímo v bibli ale “jen” v historii. Je to svátek na paměť židovských bojovníků, kteří dobyly zpět Chrám v Jeruzalémě z rukou řeckých a syrských. Ten byl ale v cizích rukou znesvěcen (když byl v rukách řeckých, tak hádejte komu byl zasvěcen), a tak bylo potřeba jej znovu vysvětit. A k tomu je jedna nezbytná nutnost, přesně k tomu určený rituálně čistý olivový olej, jehož výroba trvá osm dní. Zásoba takového oleje však byla pouze na jeden den.

Avšak dle legendy se stal zázrak a množství oleje které mělo vystačit na jeden den vystačilo na celých osm dní, tedy dost na to, aby byl vyroben další potřebný olej. Je to tady prostě Svatá země už od nepaměti. Určitě vás tedy nepřekvapíí, že chanuka trvá osm dní a každý den se zapaluje jedna nová svíce. Začíná se jednou v den první a končí všemi osmi v den osmý. A abyste si nepodpálili barák, svíce jsou ve speciálním devítiramenném svícnu jménem chanukia (i když i ten se někdy nazývá menora). Devítiramenném proto, neboť jedna ze svící nereprezentuje jeden den, ale slouží pouze k zapalování ostatních svící. Tak a už to všechno víte.

chanukia-full-mode

Yoash – manžel Lee zapaluje chanukiu

french-girl

Corrine zapaluje chanukiu

Kelly

Kelly zapaluje chanukiu

Také se pomalu končí období malé obsazenosti a s postupným přibýváním svíček na chanukii přibývají i hosté. Na hostelu je úžasná ta variabilita, jsou dny, kdy tu je 12 hostů z 10ti různých zemí ze všech koutů Země.

hoste izrael negev mitzpe ramon

Mapa původu hostů. Iréne přidává Ugandu.

Je super poznávat lidi z tak různých koutů světa. A nejen poznávat, ale i vymýšlet nějakou tu srandu. A tak se stalo, že jsme se ještě s jedním Kanaďanem, Američanem a slečnama z Kosova, Indie a Ugandy vydali na výlet do pouště. Celý se to začlo tím, že jsme jeli v autě v šesti. OK, nemělo by se. Dojeli jsme doprostřed kráteru, zaparkovali na jedno z parkovišť a vydali se na trek. Je to tady poušť pro turisty a tak neměl být problém. Však ani nebyl.

DSC_3643

Sjíždíme do kráteru a máme takovejhle výhled

 

kozorozec negev izrael

Kozorožec poblíž cesty

ramonsky krater negev izrael

Po sjetí do kráteru se kocháme krajinou

Jelikož špatně naviguju, musíme vystoupit aby Auto projelo těžší terén

Jelikož špatně naviguju, musíme vystoupit aby auto projelo těžší terén

Parkujem a připravujem tváře na pouštní slunce

Parkujem a připravujem tváře na pouštní slunce

Ja už se kvůli mé předchozí navigační peripetii dalších navigačních porad neúčastním

Ja už se kvůli mé předchozí navigační peripetii dalších navigačních porad neúčastním

DSC_3682

Taky proto, že mám zato, že jsme na jiném parkovišti, než myslí všichni ostatní

nálada je však výborná až vynikající

nálada je však výborná až vynikající

a ty výhledy, radost pohledět

a ty výhledy, radost pohledět

Úplně jak v románu o Angelice

Úplně jak v románu o Angelice

Alex rozhodně ukazuje cestu, není se čeho bát

Alex rozhodně ukazuje cestu, není se čeho bát

Moment, ještě portrétovka i se mnou, kdybychom se stratili, aby podle fotek věděli, koho hledat

Moment, ještě portrétovka i se mnou, kdybychom se stratili a umřeli, aby podle fotek věděli, koho pohřešovat

Ruchi nachází...

Ruchi nachází…

prý to je zkamenělý mořský koník.

prý to je zkamenělý mořský koník.

Iréne přebírá vedení. rozhodně.

Iréne přebírá vedení. rozhodně.

Potkáváme pár turistů

Potkáváme pár turistů

a dál cestujem sami

ale dál cestujem sami

Moment, křižovatka, poradit se kudy..

Moment, křižovatka, poradit se kudy..

trek negevskou pousti v izraeli

je to jasný a jednoduchý, po červený!

Jsme tak v půlce treku, dáváme pauzu na oběd

Jsme tak v půlce treku, dáváme pauzu na oběd

trek negevskou pousti v izraeli

Dělám fotku grupy z povzdálí a jde ke mě Ruchi. Má déja vu, že jsme se stratili v poušti.

trek negevskou pousti v izraeli

Kdo by tomu věřil, tady není kam uhnout, takže se ani nemůžeme stratit

trek negevskou pousti v izraeli

wow, připadáme si jako Indiana jones

trek negevskou pousti v izraeli

Jak se tu daří udržet takovéto vegetaci moc nechápu

trek negevskou pousti v izraeli

Jdeme totiž po dnu řeky, před pár dny pršelo, ale teď už tu není po vodě ani památky

trek negevskou pousti v izraeli

..cestou..

se radujeme ze života

se radujeme ze života

trek negevskou pousti v izraeli

užíváme si flory

i pustiny

i pustiny

až najednou

až najednou

hey, co je?

hey, co je?

trek negevskou pousti v izraeli

V pohodě, jdeme správně po červený, jen asi už dvě hodiny na opačnou stranu 🙂

trek negevskou pousti v izraeli

Otáčíme a já volám Lee (poté, co se mi asi po půl hodině snažení daří chytit signál), na pátou to do hostelu na šichtu evidentě nestihnu

Ale co, karavana kráčí dál

Ale co, karavana kráčí dál

Využváme stezku pro jeepy

Využváme stezku pro jeepy

trek negevskou pousti v izraeli

Ale naše situace nevypadá moc dobře, je asi 20 minut do západu slunce a my jsme asi hodinu cesty od našeho auta.

trek negevskou pousti v izraeli

Tak se společně modlíme.

trek negevskou pousti v izraeli

Obloha temní a slunce zapadá

trek negevskou pousti v izraeli

A my se kombinací všech technických prostředků snažíme zorientovat

trek negevskou pousti v izraeli

Ještě než nastane úplná tma nacházíme parkoviště. Ale to druhé.

trek negevskou pousti v izraeli

Dvě minuty nato už není vidět vůbec, jdeme pomalu k našemu cíli – našemu autu na druhém parkovišti asi 30 minut od nás.

trek negevskou pousti v izraeli

Což ale po pár minutách kvůli bezpečnostním rizikům pohybu v poušti po setmění přehodocujeme.

cestovani izrael negev poust

voláme do hostelu, zda nás někdo zachrání? Lee říká, že pro nás dojede Yoash – za půl hoďky by měl být u nás. Super, jsme zachráněni, užíváme si výhledu na hvězdy

cestovani izrael negev poust

Hej, co to je, tam se něco šustlo, mířím foťák tím směrem, Jo, liška tu je

cestovani izrael negev poust

A půlhoďku nato Yoash s Land Roverem

cestovani izrael negev poust

Naskakujem do Defendera a vyrážíme vstříc civilizaci

A po půlhoďce jsme..

ztraceni v pousti izrael

V pořádku doma

Wow, tak to byl jeden z nejlepších dnů mýho života.

Chanuka pokračuje, lidi se obměňujou a je tu další akce, slaňování. Yoash, krom toho že je průvodce si nedávno udělal instruktorský kurz slaňování a kedže má mezi dvěma skupinama ráno a odpoledne přes poledne volnějc, jsou místní hosti (se slevou) a já (v rámci dobrovolnictví zdarma) pozváni užít si taky trochu toho adrenalinu. Takže se vydáváme na kraj útesu, vážeme se na lano a ..

slanovani negevska poust mitzpe ramon izrael

Yoash na kraji útesu

slanovani v negevske pousti izrael mitzpe ramon

klid před bouří

slanovani v negevske pousti izrael mitzpe ramon

Dobrovolník je přivázán – a na pozadí vidíte Beresheet, to je ten nejdražší hotel v Izraeli

slanovani v negevske pousti izrael mitzpe ramon

je to bezpečný

slanovani v negevske pousti izrael mitzpe ramon

Pak už jen hup přes okraj

slanovani v negevske pousti izrael mitzpe ramon

Vše pod dohledem

slanovani v negevske pousti izrael mitzpe ramon

Odvážným štěstí přeje

slanovani v negevske pousti izrael mitzpe ramon

Některým se moc nechce

slanovani v negevske pousti izrael mitzpe ramon

Ale nakonec

slanovani v negevske pousti izrael mitzpe ramon

Přepadávají přes okraj do hloubi.

Jo abych nezapomněl..

slanovani v negevske pousti izrael mitzpe ramon

Takhle visím na laně já

Chanuka se blíží ke svému konci a zapalujeme poslední svíci. A v životě fakt nevíte co se kdy stane. Jedním z nových hostů je sympatická sexica z Austrálie a kedže slovo dá slovo, dáváme si pozítří sraz v Jeruzalémě a zajedem spolu na Golanské výšiny. Tímto tedy ruším svůj původně plánovaný třídenní výlet do Eilatu. Ale předtím nás ještě u nás čeká štědrovečerní večeře, je přece 24. 12.

Každý z hostů má za úkol připravit tradiční vánoční jídlo z jeho domoviny, a kedže se mi nedaří sehnat kapra (no ani jsem ho nesháněl), nechávám si od mámy poslat recept na bramborový salát a dávám se do práce. Navíc tu máme další dva návštěvníky z Čech, tak k salátu dělají ještě něco moravského. Večeře je to vynikající, ochutnávám snad vše a na závěr je ještě chod palačinek v režii Francouzů. Ptám se místní Američanky, zda by mi udělala k vánocům hamburgera, ale je vegetariánka a tak to nevychází..

vanoce c izraeli

Pravé vánoční víno z Francie

DSC_4456

Prostřeno

DSC_4487

Lee přináší štědrovečerní tác

DSC_4505

jako o každých vánocích, na nedostatek jídla si nejde stěžovat

DSC_4562

Takhle nějak to vypadá, když si na talíř dáte vše co najdete

DSC_4632

Po večeři končíme až v dlouhých nočních hodinách

A ráno hurá směr Jeruzalém a pak spolu s Australankou na Golanské Výšiny do města Katzrin, kam dorazíme nedlouho před západem slunce a tak se necháme od recepce přímo odeslat na místo s nejhezčím výhledem na tento pravidelně se opakující jev. Sice to tu není tak krásný jako tenkrát v Mitzpe Ramon, ale taky hezký. Navíc ve společnosti medičky ze Sydney taaak romantický.

zapad slunce golanske vysiny izrael

Západ slunce na Golanech

Překvapuju sám sebe jak jsem pozornej a vtipnej, je to prostě fajn večer. Balit holku z Austrálie vás taky celkem slušně staví před otázku: jel bych za touhle holkou až na konec světa (což Austrálie definitivně je)? A jelikož jak určitě víte, fajn znamená freaked out, insecure, nerurotic a emotional, nechávám balení Australanek na jindy a další večer trávím v hospodě s místním dobrovolníkem z Německa. Vlastně není to jen tak obyčejná hospoda, je to rovnou pivovar. A abych zapil žal, dávám si rovnou ochutnávací komando.

ochutnavka piv v pivovaru

Ochutnávka piv v pivovaru na Golanech

5 rozdílných druhů piv, čtyři “sériově vyráběné” a jeden druh sozónní, dnes z Passion fruit, neboli ..vlastně vůbec nevím, jak se tohle ovoce jmenuje v češtině, “vášnivé ovoce”? No to asi ne. Je to divný, ale dobrý. Pokud nemáte šajn o jakém ovoci to mluvím, tak vypadá takto

passionfruit

K snídani si pak dávám opravdovou lahůdku, limonádu z citrónu, který jsem si právě utrhl na zahrádce

citronovnik golanske vysiny izrael

Limonáda přímo ze stromu

Vynikající. Loučím se se všema a přes Jeruzalém se vracím do mé základny uprostřed pouště a začíná se poslední týden mého dobrovolnictví. Už to rozhodně není taková flákárna jako na začátku, protože máme celkem plno. A navíc, začínaj mě pěkně srát telefony. Když mám službu, tak OK, sice jsem doteď nepochopil, proč je mám brát, když jedinná moje práce je vzít si číslo na volajícího a Lee či Yoash jim pak zavolaj zpátky, ale budiž. Problém je, že lidi volaj i naprosto mimo všechny úřední hodiny a kedže tam jsem jedinný domácí, klidně zvedám telefon o půl sedmý ráno. A to už jako fakt nasere. Navíc zde dost často nikdo krom mě není, tak mám často službu i v době, kdy jí vůbec mít nemám. Krom telefonů se je taky třeba věnovat hostům. Někdy jde o prosté zodpovězení pár dotazů, jindy jen o dání ručníků a vyinkasování pár šekelů, ale je to takové to 100x nic umořilo osla.

Nakonec mi všechny ty telefony už tak lezou krkem, že ty které se mě netýkají (nejsou v mých office hours) vůbec nezvedám, ale i přesto (nebo právě proto), nálada jde z kopce. Ale zas konec se blíží:). Navíc Lee má nějakou hrozně divnou náladu, snaží se to svést na konec roku a účetnictví, ale nevim nevim. No co už, nic s tím nenadělám.

Párty na nový rok žádná není, ale dělám svůj první fotografický workshop v němčině na téma “používání jednoho kvalitního pevného objektivu, např. 50mm f/1,4 namísto jednoho průměrného zoomovacího objektivu, např. 18-105 f/3,5-4,5. S pár odbočkama k panoramatické fotografii a grafickým programům. A hlavně, den nato, je moje poslední šichta. Wow, třikrát hurá. Po prvním týdnu jsem myslel, že můj konec tady bude to nejsmutnější období, ale teď mám ze své svobody fakt radost.

A hurá, z Eilatu doráží máma se svým přítelem, a jdem provětrat poušť. Super výlet abyste si dovedli ten Ramonský kráter trochu představit, tak vypadá nějak takto. Ty malé výstupky nahoře na kráteru jsou vyhlídková terasa, návštěvnické centrum a vpravo pár pokojů hotelu Beresheet.

Ramonský krater negev izrel

Útes ramonského kráteru

V poušti, jejíž tvar je po miliony let šlchtěn erozí se občas najdou opravdu zajímavé tvary. Do jednoho z nich se mi aranžuje máma, která tak vypadá jako by byla svatý obrázek.

ikona negev izrael ramonsky kraterPo pětihodinové tůře je čas na návrat, odtud tradičně stopem. Za chvíli zapadá slunce a tak jsem trochu nervózní, protože ve třech se nestopuje nejlíp a po západu by nám už vůbec nikdo nezastavil, ale netrvá ani pět minut a zastavují nějací mladíci, co se právě vrací z Eilatu, překopávají auto, protože maj vzadu sedačku pro děti a plnej kufr, ale vlezem se a jedem.

Poslední noc v The Green Backpackers a ráno jedeme směr Jeruzalém.

Kapitola 3: Jeruzalém, Betlém, Nazaret

Skalní dóm jeruzalém izrael

Skalní dóm

Jeruzalém – město míru. místo, kde se protínají civilizace. Dorážíme naodpoledne a jdeme si dát oraz. Přece jen, Jeruzalém už stojí nějaký to tisíciletí, tak nám jistě ještě do večera vydrží.

Super, je večer a Jeruzalém ještě stojí. Bydlíme v Jerusalem hostelu a tak to máme do starýho města co by..prostě kousek. Přeháňku jsme prospali ale počasí nic moc, takové tradiční lednové Jeruzalémské.

Tak se pojďte přidat s náma na tůru večerním Jeruzalémem.

 

derech yafo

Vezmem to vlevo po třídě Yafo směrem ke Starému městu

armenska ctvrt jeruzalem

Kolem opuštěných obchůdků v arménské čtvrti

zlata menora jeruzalem

(možná) zlaté menory

skalni dom zed narku

Užít si ten klasický jeruzalémský pohled

atmosfera stareho jeruzalema

A tu neopakovatelnou atmosféru

armensky hospic v jeruzaleme

kolem arménského ..

rakousky hospic v jeruzaleme

..a rakouského hospicu

(..jestli tu někdy budete a nebude vám líto dát ty nekřesťanský prachy za ubytko zde (Austrian hospic), tak to udělejte. Je to nádhernej prostor, ze střechy je krásný výhled a navíc tam maj v knihovně na chodbě nějaké knihy v češtině..)

damasska brana

K Damašské bráně

krestanska ctvrt v jeruzaleme

skrz Novou bránu (jinak též (mnou:) nazývanou dírou ve zdi) do křesťanské čtvrti

Ben yehuda ulice v jeruzaleme

a pak už zase zpět po třídě Yafo k (nechvalně) znáné ulici Ben Yehuda kde bydlíme.

Nechvalně, spíš smutně známe proto, že byla před lety nejčastějším cílem teroristických útoků palestinských sebevražedných magorů. Naštěstí..klep..klep..jsou takovéto útoky minulostí (a jejich konec se až podezřele shoduje s výstavbou

zed v palestine betlem

téhle sice né moc fešácké, ale evidentně funkční zdi kolem Západního břehu

Jsme zpět v Jerusalem hostelu a jdem spát, zítra nás čekaj ty největší jeruzalémský pecky, kvůli kterejm sem jezděj lidi z celýho světa.

Dáváme si snídani v místní kuchyňce, která je v rámci ubytování (nic moc) a vyrážíme dobýt Jeruzalém.

jerusalem hostel v izraeli

takový máme výhled z balkónu

ulicky stareho mesta

směřujeme do Stareho města, kde jsme pořád pod dohledem

armenska ctvrt

Od Jaffské brány se prodíráme úzkýma uličkama s klasickým “bazarovým” zbožím

armensky arabsky trh

Je libo pašmínu, vodní dýmku, cinkrlátka, koberce, či snad kufr?

chram boziho hrobu

Naším prvním dnešním cílem je “Chrám božího hrobu”

mozaika chram boziho hrobu

S fakt krásnýma nástěnnýma mozaikama

ježíšův hrob

Interiér chrámu

DSC_5361interiér chrámu božího hrobu

interiér chrámu božího hrobu

DSC_5365interiér chrámu božího hrobu

interiér chrámu božího hrobu

DSC_5379

Světelné podmínky jsou pro focení tristní, tato část je v téměř naprosté tmě. ale ta atmosféra

DSC_5384interiér chrámu božího hrobu

interiér chrámu božího hrobu

DSC_5390interiér chrámu božího hrobu

Chrám je rozdělen mezi několik křesťanských odnoží

DSC_5397interiér chrámu božího hrobu

interiér chrámu božího hrobu

DSC_5410interiér chrámu božího hrobu

mozaiky nejen nástěnné jsou fascinující, mám rád takový umění

DSC_5449interiér chrámu božího hrobu

na tomto se místě mnozí přichozí modlí za své blízké a často na kámen pokládají jejich obrázky. Ale viděl jsem i Japonce, který tu tak žehnal svému Nikonu

DSC_chrámu božího hrobu

Opuštíme chrám (pohled na budovu z vnějšku)

DSC_5463

Potom ještě na krátkou návštěvu do luteránského Kostelu vykupitele, který je úplná jeruzalémská moderna, má jen něco víc než 100 let

DSC_5480 stare mesto jeruzalem

Kolem místa, kterému přezdívám krysí sídliště (kde mě při focení otravujou malý arabský kluci – jak vidíte)

DSC_5491

Naštěstí nevěříme tištěnému průvodci co se “otevíracích hodin” chrámové hory týče.

DSC_5492stare mesto jeruzalem

Pak pro lávce pro nemuslimy vzhůru!

DSC_5497stare mesto jeruzalem

S výhledem na vykopávky

DSC_5500

rychle kolem mešity al-Aqsa (rychle proto, protože dvě vteřiny poté co jsme vešli nás už vyháněj pěkně “yala” pryč

DSC_5509jeruzalem skalni dom

jeden z místních se mi snaží nabídnout služby průvodce, tak mám konečně super odpálkovávací argument, že nemáme čas. Chce 50 šekelů za 10 minut. Si jako dělá prdel, ne?

DSC_5520hranicni policie v jeruzaleme

10 minut po příchodu na Chrámovou horu už míjíme stanoviště pohraniční policie.

DSC_5527stare ulicky v jeruzaleme

A jdem najít něco k jídlu. Nacházíme shawarmu v pitě za 30 NIS. No mohlo by to být horší.

DSC_5531stare mesto jeruzalem

Loučíme se se Starým městem a všudypřítomným dohledem a razíme směr Olivová hora

DSC_5715---DSC_5719church of assumption

Tady k této krásné stavbě, která se anglicky jmenuje Church of assumption, což se neodvážím překládat.

 

DSC_5574 church of assumption

S naprosto fešáckýma

DSC_5583church of assumption

stropama

DSC_5589church of assumption

a vůbec celým interiérem

DSC_5605

Před kostelem, v Getsemanských zahradách, jsou opravdu staré olivovníky. Prý údajně pamatují Ježíše, který zde měl strávit poslední noc před svým zatčením, ale zlí jazykové tvrdí že nejstarší z nich není starší než 1300 let. Ale i tak je to slušné číslo.

DSC_5608 olivova hora zidovsky hrbitov

Potom do kopce kolem největšího židovského hřbitova na světě

DSC_5671kostel pater noster jerusalem

do kostela Pater noster

jeruzalem z olivove hory

kde si nenechávme ujít krásný a tradční pohled na Jeruzalém

DSC_5724

Potom okolo míst, které mi připomínají jordánskou Petru

DSC_5735

Zase zpět dom na derech Yafo neboli Jafskou třídu, kde bydlíme, a kde zrovna balí svoje disco místní ortodoxní Židé

Večeře a spát. Zítra Betlém, Mrtvé moře a cesta na sever směr Nazareth, je se na co těšit.

Máme zarezervovaný auto a tak volám do půjčovny zda je možné jet do Betléma. Prý není (resp. možné to je, ale neplatí tam pojistka – pozn. autora). A tak jdem pjéšo k Damašské bráně a odtamtud busem č. 21 (za 8 šekelů) do Betléma. Počasí se horší.

V Betlémě je permanentní zácpa a všichni trouběj asi tak často, jako my evropani dáváme směrovky. Jako už po deseti minutách mi to celkem leze krkem. No my směřujem z konečný autobusu směrem do kopce ke všem těm super věcem, co Betlém nabízí. Vlastně toho není až tak moc, pro turisty je to vlastně jen Chrám narození páně. Wow, a hned máme kliku, dorazili jsme totiž na pravoslavné vánoce. Takže všude ještě 3x tolik lidí než obvykle.

DSC_5757chram narozeni pane betlem

zapálit si zde svíčku je téměř povinností.

 

DSC_5761 chram narozeni pane v betleme

na pravoslavné vánoce tu bylo k nehnutí

 

DSC_5780

reliéf

 

DSC_5790 rekonstrukce chramu narozeni pane v betleme

Chrám byl právě v rekonstrukci

 

DSC_5802 katakomby chramu narozeni pane

v katakombách Chrámu

 

DSC_5808chram v betleme

v katakombách chrámu

 

DSC_5819 kostel narozeni pane

Kostel při Chrámu narození páně

 

DSC_5829 betlem hieronymus

Nádvoří mezi kostelem a chrámem narození páně

 

DSC_5831omarova mešita

Náměstí před Chrámem s Omarovou mešitou

 

DSC_5834 betlem v betleme

Betlém v Betlémě v návštěvnickém centru

Prošli jsme to tam a jeli zpět do Jeruzaléma. Došli do autopůjčovny, kde mě zas jednou tenhle systém nasral doběla. K ceně, kterou jsem našel přes net (13 USD/den) musíme zaplatit dalších 22 USD/den “povinné” pojištění. Což určitě tak není (protože se dá auto jinak půjčit od asi 90 NIS/den, takže by matematicky vycházelo, že by ostatní půjčovny byly skoro v mínusu) a je to jen oser internetového srovnávače, na kterej tady tedy nebudu dávat odkaz. Navíc, máme zarezervovanou “Škodu fabia nebo podobné” – tedy pětidvéřové celkem prostorné auto, vyřídíme agendu, protože nemám náladu (na což nepochybně spoléhaj) řešit auto v zapršeném Jeruzalémě jinde a jdu do garáží pro toho fešáka českýho. No a tam na nás čeká Fiat 500. Jako to už fakt přeháněj. A ještě se mě sažej přesvědčit “že to je vlastně lepší”.

Jedem pryč, v plánu je koupání v mrtvém moři. Jenže počasí nám nepřeje, je takový to dušičkový počasí, kdy je vzduch tak vlhkej, že vlastně skoro prší slunce nikde a teplota dávno ne s ručičkou na 20ti stupních. No neva, jedem alespoň směrem k Mrtvému moři.

Jeruzalém se nachází v nadmořské výšce cca. 700 m.n.m. a Mrtvé moře jak asi víte v nadmořské “výšce” -421 m.n.m., takže je to na vzdálenosti cca 40 km celkem sešup. U tohoto kamene ležícího právě na úrovni hladiny moře obvykle stojí pár velbloudů pro turisty na fotku, ale v tomto počasí po nich není ani stopa.

DSC_5846Počasí nám nepřeje a tak se kus za Jerichem (kam s autem nemůžem kvůli pojistce) stáčíme na sever po silnici č. 90, pak přes checkpoint do Nazarethu, kam se jedeme ubytovat do skvělého Fauzi Azar Inn. To je první hostel v Nazarethu založený asi před 10ti lety a já měl tu čest být jedním z prvních hostů – ale to už je dávno:). Nachází se přímo v historickém centru města, všude je odtamtud kousek a krom toho, že je architektonicky krásnej (jste vlastně v sídle bohatých obyvatel Nazarethu 18. století, tak je tam hlavně moc příjemnej personál. Ten se vám navíc snaží zpříjemnit pobyt takovými super věcmi jako je teplá polévka či právě upečené koláčky ke kávě. V ceně ubytka je taky snídaně, která je kvalitou na úrovni 4° hotelu. Jako mám toto místo moc rád.

fauzi azar inn nazareth ubytovani izrael

Strop v hostelu Fauzi Azar Inn

DSC_6031fauzi azar inn balkon nazaret

Výhled z balkónu Fauzi Azar Inn

DSC_6035bazilika zvestovani fauzi azar inn

Výhled z okna na známou Baziliku zvěstování

 

V plánu je udělat zítra výlet po okolí, ale počasí je proti a tak se fakt zdržíme u skvělý snídaně a pak jdem objevovat (teda já už moc ne, ale nejsem tu sám) krásy Nazaretu. Začínáme Bazilikou zvěstování, šílenou železobetonovou stavbou někdy ze 60. let 20. století. Ale na to všechno se sem celkem hodí.

bazilika zvestovani nazaret

Bazilika zvěstování

Kolem baziliky je mnoho mozajek darovaných různými zeměmi, je tam i mozajka z Československa a Slovenska, ale kdo by měl v tomhle počasí náladu pobíhat venku, že..tak hurá dovnitř. I přesto, že je bazilika novějšího data, ve spodní části baziliky se nacházejí historické objekty a části dřívějších staveb. V horní části se pak praktikují mše.

DSC_5898bazilika zvestovani

interiér Baziliky zvěstování – spodní část

DSC_5902bazilika v nazaretu

interiér Baziliky zvěstování – spodní část

DSC_5906bazilika zvestovani

interiér Baziliky zvěstování – spodní část

DSC_5910bazilika zvestovani v izraeli

interiér Baziliky zvěstování – spodní část

DSC_5912

schodiště mezi vrchní a spodní částí baziliky

DSC_5914schodiste v kostele

schodiště mezi vrchní a spodní částí baziliky

DSC_5923na kur v nazaretu

schodiště mezi vrchní a spodní částí baziliky

I v interiéru stavby se nacházejí mozaiky, tato je z Japonska s názvem “Marie v kimonu”

DSC_5930mozaika v bazilice zvestovani

Japonská mozaika v interiéru Baziliky zvěstování

Je jich tam asi 10, ale ještě bych rád zmínil tuto původem americkou, ze které jde dle mě celkem hrůza.

DSC_5960mozaika v bazilice v nazaretu

Americká mozaika v Bazilice zvěstování

DSC_5973

Stropní část baziliky

DSC_5984bazilika zvestovani

Trocha umění závěrem

Z Baziliky zvěstování se přesouváme jen o kousek vedle, do přilehlého kostela, který nám byl doporučen na recepci našeho Fauzi Azar Inn s tím, že má zajímavá sklepení a věž, kam se dá vyjít a je odtamtud krásný výhled.

kostel bazilika zvestovani

Kostel, jehož jméno do příště zjistím

DSC_6017

Moderní a čistý

DSC_6004sklepeni kostelu v nazaretu

Sklepení jsme našli

DSC_6007mikve

Mikve

DSC_6021bronzova socha josefa v nazaretu

socha Josefa

Jen tu věž ne a ne najít a nebylo se koho zeptat. Tak jsme pokračovali okolo bronzové sochy Josefa

ke kostelu jménem Mariin pramen

DSC_5864mariin pramen nazaret

náměstíčko u kostela Mariin pramen

DSC_5870

nádvoří kostela Mariin pramen

Který byl ale zavřený a v tom vedlejším právě probíhal pohřeb. A tak to berem zpět opuštěnými uličkami starého města.

DSC_6027nazaret stare mesto

uličky starého města Nazaret

Zpět do našeho super hostýlku. Zajímalo mě proč vypadá celé město tak strašně mrtvě a kladu takovou otázku recepční. A je to jasné, jsou přece vánoce! Ortodoxní.

Další den je odlet mých spolupoutníků, mámy a jejího přítele do prahy loučíme se s Nazaretem a jedeme do Haify, snad bude počasí lepší a prohlídnem si alespoň Bahaiské zahrady, ty jsou takovým největším turistickým trhákem města. Jak tak jedeme po dálnici, koukám směrem vpravo. Chvíle přemýšlení a je to jasný, musím zastavit a tohle cvaknout. Nedalo se jinak, dálnice nedálnice.

duha nad mestem

Duha nad továrním komplexem u Haify

Dojíždíme po asi půl hodině do Haify a počasí je trochu lepší, ale zahrady jsou zavřeny a jen se dočteme toto

bahajske zahrady zavreno

Z důvodu vaší bezpečnosti jsou zahrady dočasně uzavřeny, neboť je povrch kluzký. Budou znovu otevřeny jakmile povrch oschne. Velmi se omlouváme za nepříjemnosti

A najednou bum, prásk, řidič skůtru co jede zrovna kolem to evidentně nečetl

doprava v izraeli

Povrch je kluzký nejen v zahradách

Škoda, zahrady jsou fakt krásné ale protentokrát se musíme spokojit jen s pohledem přes plot.

bahaiske zahrady haifa

Pohled na Bahaiské zahrady a pístav v Haifě

Když už si je nemůžem projít, sedáme do auta a jedeme nahoru nad ně, je odtamtud krásný pohled nejen na zahrady, ale i na město a přístav.

DSC_6084bahajske zahrady hajfa

Pohled na vrchní část Bahajských zahrad

DSC_6077bahajske zahrady hajfa

Pohled na vrchní část Bahajských zahrad, město Haifa a přístav – celkový pohled. Na obzoru je i pár lodí.

DSC_6071zubni osetreni haifa

Místní klinika pro zubní estetiku má vskutku originální vzor fasády

Škoda počasí, ale aspoň o důvod víc sem přijet i příště. Odlet se blíží, vyrážíme do Tel-Avivu, kde je tak rozbouřené moře, že ani nejsou vidět vlnolamy, které mají skoro dva metry nad hladinu.

DSC_6091more tel aviv

Rozbouřené moře v Tel-Avivu

ale to až tak nevadí, kvůli koupání tu stejně nejsme, spíš ještě skočit na slavný Shuk ha Carmel, neboli Karmelský trh, koupit nějaké dárky pro ty, co jsou zpátky v Evropě.

 

DSC_6092karmelsky trh v tel avivu

Karmelský trh – Tel-Aviv

Proč vynalézat kolo, co jiného přivézt z Izraele než nějakou tu sůl a šampón původem z Mrtvého moře a taky alespoň nějaké místní ovoce. Krom mandarinek kupujem ješte kaki churmu.

A pak hurá na letiště, počasí jsme ovlivnit nemohli ale užili jsme si to tu jak to jen šlo. A mě pak ještě čeká 10 dní v Tel Avivu.

Kapitola 4: Izraelské outro

Tel-Aviv, 18°, déšť. A co víc, z půjčovny mi přišla SMS, že pobočka autopůjčovny, kde jsem si auto půjčoval se zavírá kvůli sněhu a mám využít druhou jeuzalémskou pobočku. No, zvedám telefon a domlouvám se, že bych nejraději vrátil auto v Tel-Avivu, což je možné, dokonce bez poplatku a tak využívám (aspoň k něčemu byla ta půjčovna dobrá). Původně jsme chtěli udělat jednodenn výlet k mrtvýmu moři s kamarádama z Tel-Avivu, ale… Prší ráno, prší v poledne, odpoledne večer i v noci.

Abych zahnal nudu a protrénoval angličtinu a business skills, zapínám podcast smartpassiveincom.com, kde si Pat Flynn (maník, který podcastuje) v jednom díle přizval hosta jménem MJ de Marco a bavili se tam o de Marcově přístupu k byznysu, který shrnul do knihy jménem The Millionare Fastlane, což by se dalo přeložit jako “V rychlém pruhu k miliónům”, ale já bych si dovolil tradiční volný překlad, jako jsem to udělal již minule z podcastů Steava Pavlíny, a to v tomto případě: “Milionářem snadno a rychle v 10 lekcích”. Knihu si v originále můžete koupit u něj na stránkách, nebo si jí můžete stáhnout v super elektronické knihovně tady. Jestli byste měli mít špatný svědomí že stahujete knihu zdarma, u týhle mít až tak nemusíte, protože v jedný kapitole sám MJ píše: “Čtěte! Knihy si kupujte, půjčujte, nebo třeba ukradněte, ale čtěte.” Krom přínosného textu, to bude také velmi přínosná kniha pro vaší angličtinu.

Ale to jsem nějak cestovatelsky odbočil, zpět do zimního Tel-Avivu

OK, už prší 2 dny v kuse, no to nemůže dlouho trvat. Den nato se situace opakuje, stejně tak nazítří, kdy už mi dochází na déšť nálada, jdeme se s pár kamarádama opít. Bohužel v Izraeli je zbytečně drahý pivo a ještě k tomu jsme v čajovně, kde je pivo ještě dražší (28 NIS), až mě z toho ráno bolí hlava a pokračuje to přes celej den.

Ten den byl bohužel poslední den široko daleko, kdy nepršelo celej den a po týdnu mi došla trpělivost. Letošní izraelskou odyseu jsem měl rozdělenou na tři části – dobrovolnickou, průvodcovskou a část, kdy jsem chtěl zapracovat na informačním článku o Izraeli. Fotit v takových podmínkách nejde, projet Izrael taky nejde (např. velké části Negevu jsou kvůli vodě zavřený), takže padá rozhodnutí a kupuju letenku směr dom.

Tím se samozřejmě počasí začíná lepšit, dostávám pozvání na pracovní oběd do Googlu od jedné kamarádky, co tam pracuje a s kamarádem, který právě dokončuje průvodcovský kurz plánujeme výlet do Caesarey, kde mě chce mít jako “pokusného králíka” turistu. Super je plán.

První z pěknejch dnů trávím na kole a projíždím stará známá místa Tel-Avivu. Kdysi jsem tu studoval, takže mířím do univerzitního kampusu si to tam projít. Hudební fakulta kde jsem (dva semestry) studoval se nachází hned u vchodu a já jsem za celou dobu jen jednou šel asi ke třetímu domu, protože jsem tam byl řešit nějakou byrokracii. A teď jsem zjistil, že krom různých faktult tam je v kampusu i fotbalové hřiště a synagoga.

Pak jsem jel k letišti Sde Dov, kde jsem konečně zjistil, jak se dostat na spotterské místo k patě přisávací dráhy a hned jsem měl jeden super úlovek.

vojenske letadlo

přistávající vojenské letadlo IDF

Právě přisávalo vojenské letadlo, a asi minutu nato u mě bylo auto z ostrahy letiště. Co se mě ale chtěli zeptat netuším, neboť mi bylo jasný co se stane a tak jsem hodil foťák přes záda, sedl na kolo a tvářil se jako sprostý turista. Naštěstí to vyšlo a nikdo mě nestavěl. Nerad bych dostal do pasu razítko, které upozorňuje bezpečáky na letišti, že mě maj proklepnout trochu víc. což jsem rád, protože i tak to bylo důkladný, ale nebudem předbíhat.

Wow, konečně super den.

V Googlu maj jinak fakt dobrý jídlo. První mě hned na recepci překvapilo, že stačilo říct, že jdu do Googlu a hned mě pustili bez toho abych musel i jen ukazovat ID. A pak oběd. Pochopil jsem co znamená program Google+10. Google totiž krom toho že má svoje kuchaře, který uměj fakt kua dobře vařit má taky vlastní cukráře a ty se fakt snažej – aby všichni zaměstnanci úspěšně prošli programem Google+10. Co to znamená? Prostě a jen to že do 3 mesíců od nástupu do firmy přiberete 10 kilo.

Po obědě následuje prohlídka firmy. Google je zde asi na 5ti patrech a nestačil jsem zírat. Krom chillout roomů, kde se zavřete a jste v naprostém klidu, masáží, surfovací místnosti (ne na internetu, ale na surfu), tradiční zkluzavky z patra do patra, traktoru s přívěsem!, pingpongovýho stolu, prádelny, kde si můžete vyprat, a kam v úterý navíc chodí kadeřník. A k tomu všemu ten fajnej výhled.

google ceska pobocka tel aviv

Výhled z kanceláří Googlu v Tel-Avivu

Další den jedem s Danem do Caesarey. Bývalé římské město asi 60 km severně od Tel-Avivu je samozřejmě, jako všechno tady (krom Jeruzaléma a Haify) naprosto tristně dostupné hromadnou dopravou. Jedeme šerutem na sjezd z dálnice asi 5 km od Caesarey a odtamtud musíme pěšky (nebo čekat asi hodinu a půl na autobus, který těch 5 km jede asi půlhodinu, protože staví u každýho druhýho baráku). Zvládáme, hurá.

Vzhledem k vlastnictví roční permanentky do všech národních parků Izraele, kterou jsem koupil za 180 šekelů, mám vstup zdarma (jinak stojí 39) a hurá, zpět do 2000 let staré minulosti, kdy po světě běhaly takové osobnosti, jako například Pontius Pilatus. Mnoho lidí se před časem dušovalo, že nikdo takový nikdy nežil, a jsou to všechno jen pohádky, ale archeologie je prevít a byly někde zde nalezeny mince právě s tímto jménem – to je např. jedna z věcí, kterou se dozvídám od Daniho, budoucího (hned po zkouškách, který má za pár dnů) průvodce po Izraeli.

pruvodce izraelem

Daniel – můj dnešní průvodce

Caesareu mám celkem rád. Není to ani moc velký ani moc malý, prostě tak akorát na dvouapůlhodinovou příjemnou cestu do historie. Bohužel díky Daniho výkladu padla má romantická teorie, že zdejší minikoloseum, které je pouze půlkruhové a ten chybějící půlkruh je směrem na západ, tak že měli diváci večer, krom na představení, i romantický výhled na zapadající slunce.

caesarea divadlo koloseum izrael

zreknonstruované (či přesněji znovu postavené) římské divadlo – Caesarea, Izrael

No neměli, no, protože za jevištěm byla stěna. Krom divadla je zde ješte hippodrom, Herodův palác, lázně, přístav, torza obydlí.

heroduv palac

Herodův palác – tedy spíš to co po něm po 2000 letech zbylo

rimske mesto cesarea izrael

zbytky římského města

dorske jonske korintske sloupy v izraeli

Dórské, jónské a korintské sloupy

caesarea israel

Mozaika v římských lázních

mozaika israel caesarea

Mozaika v římských lázních

holubi letka caesarea izrael

Holubí letka v římských lázních

mesita v izraeli

Mešita v Caesarey

Čas uteče a svištíme zpátky do Tel-Avivu. Sice mi letadlo letí až nad ránem, ale dávám si relaxační bezspánkovou noc. A stále přemýšlím, jestli pojedu na letiště vlakem v 4:40, kdy bych měl na letišti dvě hodiny do odletu, nebo v 5:40, kdy bych měl jen jednu hodinu, což může být v Tel-Avivu celkem málo (ale někdy se to dá stihnout i super rychle). A jak tak přemýšlím, zjišťuju, že čas pokročil a jiný vlak než v 5:40 nepřichází v úvahu. Vzhledem k tomu, že jsem v Izraeli poměrně často a nebaví mě stále tahat věci sem a tam, nechávám si většinu oblečení u Dana a vyrážím na Ben-Gurionovo letiště. Tentokrát však poletím do Evropy poněkud jinak. Toto byl můj 20 výlet do Izraele a zatím vždy jsem z poklidné Evropy odlétal na horkou válečnou půdu (jednou dokonce doslova). Před pár dny došlo v Paříži k teroristickým útokům na redakci Charlie Hebdo, pár dnů nato opět v Paříži k útoku na židovský obchod, několik dnů nato byl zmařen útok v Bruselu. To rozhodně nezní jako poklidná Evropa, spíš jako horká půda…

A ouha, měl jsem jet tím dřívějším vlakem. Celá moje letištní procedura se komplikuje hned tím, že jsem byl před osmi lety asi 2 hodiny v Egyptě, takže mám podezřelý razítko a jsem hozen do fronty pro podezřelé. A tam to začíná být zajímavé. No nepřišlo by vám divný, že někdo strávil v Izraeli téměř dva měsíce a nemá vůbec žádný oblečení, jen spoustu stativů, foťáků a objektivů? A taky tří mobilních telefonů?

Úplně nejvíc securiťákům nedala spát

motorola-razr-pink-version

moje stará růžova Motorola RAZR

u který se mě asi 5x ptali, jestli je moje. Naštěstí jsem před pár dnama četl článek, že tyto telefony se používají proto, že je v podstatě nejde hacknout, takže to zní jako dobrý argument i pro pozorné strážce bezpečnosti letového provozu. No, po dvaceti minutách začínám být lehce nervózní, zda stihnu let, který dle času za 5 minut zavírá dveře, tak se ozývám, že “tak trochu spěchám”. Na což mi hlavní strážce odpovídá ať se nebojím, že v letadle o mě vědí a že na mě počkaj. Moment, poslední check a…můžu letět. Letadlo stíhám, nasedám a užívám si letu.

bat jam izrael

Bat Yam

Se sluncem v zádech zjišťuju, že je vidět nejen Tel aviv a Samarea (Palestinské hornaté území), ale i zasněžená hora Chermon, která je těsně u křídla. Krásný to je.

tal aviv samarea chermon izrael letecky

Tel Aviv, Samarea a hora Chermon

V zimě to v této oblasti obvyklé není, ale dnes je let klidný jak jízda po německé dálnici. Čtu si nějaký palubní časopis a najednou..wzum..

rizeni letoveho provozu izrael

Tak to bylo těsný!

Na dosah od nás proletělo letadlo úplně opačným směrem. Jako nechci nikomu kecat do řemesla, ale řídící letového provozu by mohli být trochu prostorově velkorysejší. Ale všechno OK, za chvíli už přistáváme v Budapešti – tam mám šestihodinový stopover před cestou busem do Prahy. Já nemám Budapešť nijak zvlášť v oblibě. Když pominu to, že mi tu kdysi vykradli auto a tak se náš výlet na Balaton neplánovaně zkrátil a vlastně skončil dřív než začal, tak hlavně to město… Je takový velký. A šedivý. Kdybych ho měl definovat jednou větou, tak ta pak bude znít: “Metropole zašlé slávy”.

metro budapest letiste

Budapešťské metro

tramvaj budapest madarsko

Taková normální budapešťská zastávka tramvaje

budapestsky parlament

Ikona Budapeště – budova parlamentu

tramvaj budapest

Tramvaje

Upřímně, už toho mám celkem všeho dost, úplně unavenej, pak nemaj fotky takhle dopadat.

budapestsky most a parlament

Budapešťské diagonály

Tak rychle hurá směr Praha.

staromestske namestí praha

No není ta Praha krásná??

Tak zase někdy příště!

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *