Izrael na otočku I

Izrael je jen kousek, z Prahy asi 2 500 Kč daleko a tak jsem před dávnými lety v lednu 2007 přivítal na návštěvě u mě v Tel Avivu (to když jsem tam studoval) mé dva kamarády, abychom spolu podnikli čtyřdenní nezapomenutelný výlet po Izraeli. Že to je krátká doba? Je, ale můžete si užít fakt hodně a procestovat kus světa, nebo alespoň Svaté země. Tedy, voilá..

Je pátek ráno a někdo mě budí. Sakra no jo, Honza s Lúďou jsou tady, letadlo zpoždění nemělo, na sedmičku tu jsou jak na koni. Hrabu se z postele v mém bytečku v Jaffa (zaplivaná díra v přízemí tu stojí tolik, co byt na Vinohradech s terasou a výhledem na Hrad),

Moje nejlepší zaplivaná díra, Tel-Aviv Jaffo, Izrael

Moje nejlepší zaplivaná díra, Tel-Aviv Jaffo, Izrael

dáváme snídani a probíráme, jak co nejaktivnějc strávit následující dny. Plán je následovný a vyjde dopuntíku:

Den první: Hebron a Jeruzalém

Vyrážíme z mého bytu směr autobusové nádraží a sedáme do autobusu do Jeruzaléma. Asi hodinová cesta probíhá jak má a je to ten den to poslední, co vypadá jako normální svět jak ho zná Středoevropan.

V Jeruzalémě přestupujem do jiného autobusu, ale do naší destinace vám tu nikde lístek neprodají, žádný autobus tam totiž odtud nejezdí. Hebron je za Západním břehu a pod Palestinskou samosprávou, tedy u nepřátel. Je třeba dojet nejdříve do osady Kyriat Arba a odtamtud stopem do Hebronu.

eurovylet izrael hebron

Interiér autobusu Jeruzalém – Kiriat Arba

Berem tedy místa v buse a cítíme se bezpečně. Aby ne, krom normálních skel ještě jedny další neprůstřelný a nějaká ta machine gun se v buse taky najde (jsme jedinní neuniformovaní). Frčíme další půlhoďku a vystupujem v osadě Kyriat Arba. Jenže není osada jako osada, rozhodně si jí nepleťte s osadou ze zahradních domků. Osady jsou židovské vísky na místech, která dle rozdělení území v sedmaštyrycátym případla na Arabský stát. Ten ale ještě nevznikl a tak je to tu trochu bezprizorní území.

 

 

Osada má svá pravidla, je obehnaná ostnatým drátem, vjezd je přes závoru a mimo osadu se nechodí na procházky. Když už si chcete jako osadník vyrazit, tak jen ve skupině a ozbrojeni.

levne letenky izrael

Za plotem osady – asi trochu jiná osada, než znáte

Ve skupině jsme, ale naší nejmocnější zbraň – prak jsme si zapomněli v dětství, takže než abysme šli do Hebronu pěšky, raději jdeme stopovat. Tak se toiž odtud do Hebronu jezdí.

Na stopu nejsme sami a je jasný, že tomu před náma daj přednost. Tak si radši jdeme dát něco k jídlu do místního rychlého občerstvení, což je tu něco jako nám známý kebab house, jen s tím rozdílem, že tady se to fakt dá jíst a zelenina není z předloňska.

 

stopovani izrael

Ortodoxní Žid čekající na stop v Kiriat Arba

Když si dáte mňamku a k tomu něco k pití, sem tam si chcete dojít na záchod. Zřejmě je to tu bohatej kraj, protože si tu evidentně pořídili na kulisu z kasovního trháku Trainspotting.

 

trainspotting hajzly

Inreríér toalet v Kiriat Arba

Když se po asi čtvrthodině vrátíme na stopovací stanoviště, náš stopovací konkurent je fuč. Minutu na to přijíždí první auto a – světe div se – brzdí, zastavuje, nastupujeme a jedeme směr Hebron. A po necelých deseti minutách jsme tam.

stopovani v izraeli

Na cestě mezi Kiriat Arba a Hebronem

Hebron, město ve kterém žije 250 000 Arabů a 500 Židů už jen vzhledem k tomuto faktu nemůže, nemůže a nemůže být normálním městem. Je druhým nejsvatějším městem židovství a díky hrobu Patriarchů (na fotce) je svatým místem i pro muslimy. Je tu prostě frmol, však čtěte dále.

izrael palestina hebron

Hrobka patriarchů, Hebron

Netrvá dlouho a seznamujem se s dvěma maníkama, kteří jsou evidentně zdejší a ti nás provádí městem a seznamujou nás s jeho historií, převážně tedy tou novodobou.

ultraortodoxni zide izrael hebron

Naši dva průvodci

Na každém rohu někdo zemřel násilnou smrtí – na obou “stranách barikády”. Tu je pomník, tu nápis, tu kočárek s plameny.

horici ker hebron izrael

Jeden z mnoha pomníků obětem teroru

 

checkpoint hebron

Rozhovor na checkpointu

Normální město tu nepřípomíná vůbec nic. Co chvíli jsme u nějakého checkpointu a naši průvodci se dávaj do řeči s vojáky, co tu slouží, kuky, kterým je něco málo přes osmnáct.

Normální město tu nepřipomíná dokonce ani rekonstrukce infrastruktury. Je to tu prostě blázkovýchodní se vším všudy. Vypadá to, jakoby se lidi rozhodli, že zrovna dnešní nudu zaženou tak, že vyastfaltujou silnici. A jestli si říkáte, že astfaltují jen jednu půlku silnice, tak to si říkáte správně. Půlka silnice je totiž hranice, vlevo část arabská, vpravo židovská.

pokladani astfaltu hebron palestina

Tak trochu jiná ulice – Hebron, Západní Břeh, Izrael

Tahle křehká rovnováha tady však funguje až překvapivě, žádné pokřikování, provokování, nic takovýho. Prostě status quo. Ale jen do doby, než přijde na jedné či druhé straně šílenec a začne se chovat jako Breivik co si pustil naplno do suchátek Clinta Mansella a jeho Lux aeterna.

palestinsky remeslnik

Úprava asfaltové ulice

Hebron je zajímavej, ale když se to vezme kolem a kolem, nic moc k vidění tu není. Plánujeme tedy návrat do Jeruzaléma a jsme rádi, že naši průvodci mají do Jeruzaléma namířeno též. Ocitáme se najednou mezi spoustou jejich přátel, zase před hrobem Patriarchů, počítáme lidi, auta a vypadá to že se vejdem. Evidentě ale nejsme takový kámoši jak myslíme, tu najednou totiž naskákaj do aut a odjedou..bez nás 🙂 c´est la vie..

oslava v hebronu

Veselící se ortodoxní Židé

No tak alespoň máme čas si ještě zdokumentovat Hebron, tak se mrkněte, jak to tam vypadá.

 

izraelska armada

Vojenský transport

ortodoxni zide izrael hebron

rtodoxní Židé mířící k hrobce patriarchů

namesti hebron

ulice v Hebronu

izrael zatarasy hebron

Tak tato ulice vypadá neprůjezdně

garaze hebron izrael

straze hebron izrael Hebron

Jako fakt rád bych sem dal nějakou fotku štastných a usmívajících se dětí, jenže to bych jí musel stáhnout z fotobanky a nejspíš by to stejně byla fotomontáž. Je to tu exotický, ale nejvyšší čas vypadnout směr Jeruzalém a jak jinak odtud než stopem. Máme ovšem kliku, zastavuje nám ten samej maník co nás bral i sem. Zázraky se dějí a ve svaté zemi obzvláště.

V Jeruzalémě chceme navštívit hlavně staré město a ty nej památky, pádíme tedy uličkama arabský části lemovanýma nejneuvěřitelnějšíma cetkama, které jsou zároveň lapkama na turisty přímo k Chrámu Božiho hrobu (křesťanská část). Jo, prosimvás, kdybyste si tam chtěli někdy něco koupit, tak nikdy, a opakuji nikdy neplaťte cenu, kterou vám řeknou jako první. Cena za kterou jsou ochotni prodat je třetina až desetina!!

trh jeruzalem

arabský trh v jeruzalémě

 

A už jsme u něj. Jedno z nejsvětějších míst křesťanství. (Vlastně tady ve Starém Jeruzalémě musíte mít fakt smůlu abyste nezakopli o nějaký svatý kámen.) Místo kde byl pochován Ježíš Kristus někdy na jaře roku 33, Jenže jak praví legenda, moc dlouho se tady neohřál, teda spíš tady ani nestačil pořádně vychladnout, prý jen tři dny – teda fuj, já jsem ale morbidní voškliva. Zajímavý je, jak mají celý chrám rozdělený na sektory různé konkurenční církve, kterých je tu šest. A to jistě uznáte, že je to až příliš mnoho kohoutů na jednom smetišti. A když se jich šest pere, sedmý se směje, kdo byste si tipli, že má klíče hod vstupního portálu? Ano správně, nikdo z nich, od 12 století má v držení tyto klíče jedna muslimská rodina.

chram boziho hrobu jeruzalem

vstup do Chrámu B-žího hrobu

Ale je to tu velkolepý! Však se podívejte sami.

chram boziho hrobu v jeruzaleme

interiér Chrámu B-žího hrobu

chram boziho hrobu v izraeli jeruzaleme

interiér Chrámu B-žího hrobu

chram boziho hrobu v jeruzaleme

interiér Chrámu B-žího hrobu

Asi se nestihnem seznámit se všemi představiteli všech církví, musíme se s chrámem rozloučit a pádíme směr další svatá místa v pořadí. A venku se nám řádně setmělo, ono se ani není čemu divit. Čím blíže k rovníku, tím rychlejší přechod mezi dnem a nocí.

Naší další Jeruzalémskou destinací je místo, odkud je skvělý pohled na několik z nich. Kupole vpravo je mešita Al Aksa. Určitě jste alespoň pětkrát v životě slyšeli o atentátu ke kterému se přihlásili členové brigády mučedníků od Al Aksa – tak teď už víte odkud jsou.

al aksa skalni dom zed narku

Mešita Al-Aqsa, Skalní dóm a Zeď Nářků

Ta kupole vlevo je Skalní dóm. Jestli vám přijde že má zlatou barvu tak to vás nešálí zrak, je fakt ze zlata. Taky se na ní skládali muslimové z celého světa asi jako my Češi na Národní divadlo, jen o pár století (asi tak 12) dříve. No a nakonec ta bílá hodně nasvícená zeď vlevo je Zeď nářků.

My však nejsme smutní, jen unavení a abychom se dostali dom do Tel Avivu, pádíme ke stanovišti monit šerut, což jsou takové zdejší minibustaxíky – minibusy pro 10 lidí, který maj pevnou cenu a rozjedou se právě v okamžiku kdy se naplňej. Dobrej systém. A nepleťte si šerut a širut. Protože zatímco šerut už víte co je, širutim jsou záchody.

konsky handliri v tel avivu

Kolorit v Jaffa, Tel-Aviv, Izrael

Za třičtvrtěhoďku a 20 šekelů jsme v Tel Avivu na nádraží a dom do Jaffa to máme ještě daleko. Na bus se nám nechce čekat a pak se s ním trmácet a tak bereme taxíka. Jsme okradení jako sprostý turisti a za cestu která by normálně stála 25 šekelů platíme asi 40 (cca. 200 Kč). Nutno však říct, že tady jsou taxíky tak levný, že i když vás natáhnou, tak platíte na kilák míň, než v Praze bez turbíčka. Dorážíme dom mrtví asi jako jste vy teď ze čtení a těšíme se na další, trošku odpočinkovější den.

izrael tel aviv jaffa pomerance

Strom pomerančovníku v Jaffa, Izrael

Na druhý den vstáváme jak potřebujem a jdem projít Jaffa, storobylej arabskej přístav a místo, které dalo světu světoznámé pomeranče totožné značky. Pokud tedy budete jíst pomeranče zn. Jaffa, buďte si jistí, že jsou – třeba z Brazílie. V Jaffa se totiž žádný pomeranče dávno nepěstujou,
to jen Izraelci prodávaj svojí ochranou známku. byznys je holt business.. Na paměť pomerančů tu však jeden pomerančovník roste a to ne ledajakej :).

Jaffa vypadá jako zbořeniště, ale zbořeniště velmi vkusné, má to tu prostě ducha, genius loci, noci a nebo i dne. Je to tu prostě charizmatický. Když zajdete do nějaké místní reštiky, i když bude po rekonstrukci, bude vypadat jako před rekonstrukcí.

krivolaky ulicky v izraeli

Ulička ve starém Jaffa

Samozřejmě jednu věc tady nesmíme minout – místní trh.

Na zdejším trhu seženete v pravdě všechno. toto je například stánek s Hi-Fi technikou. Jsou tu modele staré i starší, prim tu hrají modely historické. Pokud nepotřebujete magič ale nějakýho pořádnýho kompa na gamesy, stačí přejít ke stánku vedle.

izrael trh smlouvani

Stánek s Hi-Fi přístroji

Evidentně u něj právě probíhá nějaký obchod. je úžasný, jak se tu komunikuje. Když se na něco zeptáte, pravděpodobnost že nakoupíte je obrovská. Když se zajímáte o něco, co zrovna není na krámě, obchodník to jako mávnutím kouzelného proutku vytáhne z podpultu, když se vám zdá cena vysoká, tak se sleví. Kupující nemá žádnou účinnou protizbraň.

Na druhou stranu, jestli chcete muzejní exponát, nemůžete šáhnout vedle :)!

stanek s vypocetni technikou

Galerie a IT oddělení v jednom, Jaffa, Izrael

ventilator na trhu v izraeli

Opravdové unikáty blešího trhu v Jaffa

A jak vidíte, počítače ještě jdou s dobou, spousta ostatních věcí je o několik generací starších. Ale ať si tady koupíte cokoli, vždy to funguje a vše nasvědčuje tomu, že fungovat bude dál. Navíc tady by nikoho nenapadlo hodit věci na Aukro, když máte něco na prodej, prostě vyrazíte do ulic, krom pár šekelů ještě budete společenští.

izrael a skorapkari

Skořápkáři v Izraeli, Jaffa

Pokud vám chybí nějaký ten šesták ke štěstí, nebo k tomu abyste si mohli koupit nějakou místní vychytávku, můžete zkusit štěstí ve skořápkách, místní oblíbené disciplíně (i když ta je oblíbená i v Paříži). Řekl bych ale, že tato hra má svá pravidla všude na světě a vy taháte vždy za ten kratší konec.

Některý věci jsou však i tady v Izraeli zdarma, třeba krásný pohled na Tel Aviv a jeho pláž. Ta se táhne podél celého Tel Avivu – města co nikdy nespí a jelikož je v celé své délce západním směrem, romantici si zde přijdou na své. Západ slunce je fajn a je tu každý den, jednou jsem tady, s bývalou po boku, viděl zapadat měsíc. A to byla jiná liga, třeba budete mít štěstí i vy až půjdete kolem.

tel aviv izrael jaffa

Tel Aviv při pohledu z Jaffa

Naše grupa se však vydává opačným směrem, na jih, do města Bat Yam (což znamená “dcera moře”) navštívit jednoho milého pána, který vždy rád přivítal všechny Čechoslováky a když se ho někdo zeptal co si zabalit, řekl: “plavky a kartáček na zuby, víc tu nepotřebujete”.

tel aviv plaz

Pan Perl byl úžasný člověk (dej mu Pámbů věčnou slávu!), který si za války prošel peklem. Jednou jsem u něj přespával a když jsem se ho zeptal, jak se vyspal, jen odpověděl: “ale..zase se mi zdálo o koncentráku.”. Radši vám nebudu říkat, co říkal o válce on mě, protože byste nemohli spát taky. Návštěvy u něj ale byly super! Nejen kvůli slivovici, ale především kvůli němu. Procestoval doslova a do písmene celý svět (byl ve všech zemích světa krom Severní Korey a Albánie) a jeho historky byly výborný. Navíc je vkusně prokládal velmi početnou a vytříbenou zásobou sprostých slov.

 

navsteva v izraeli

Lučíme se po pár hodinách a vyrážíme směr domov. Už se stmívá a taky se pěkně zvedl vítr. To tu znamená, že když prší, prší vodorovně. My máme ale kliku a slejvák nás nečeká. Kdyby jo, jste za půl minuty durch. To fajn na takovém dešti ale je, že vám to začne být už za minutu úplně jedno a pak si to skoro i užíváte.

 

plaz bat yam izrael

V Avivu už je noc, ještě chceme před zítřejší jízdou něco nakoupit na Karmelském trhu, ale máme smůlu, čeká nás tu jen pozavíračkový bordýlek.

trh v tel avivu

Karmelský trh po zavíračce, Tel Aviv, Izrael

Jdem spát, máme před sebou dva divoký dny, ten první směr sever!

Po dnu druhém je tu den třetí, vstáváme fakt brzo abysme už o půl sedmý ráno stihli bus směr Afula, kde máme sraz s jedním známým kibucníkem abychom podnikli celkem slušnej okruh, jak si ostatně můžete všimnout na mapě.

taxi v izraeli

Výrobky Mladoboleslavské Škody v Afule, Izrael

Afula je město v severním Izraeli asi 15 kiláků jižně od Nazarethu. Je to naprostá díra, kde není vůbec nic zajímavýho, tedy takový ekvivalent Prievidze na Slovensku. My se tam ale plánujem zdržet jen pár minut, než si náz vyzvedne Šimon. Při čekání si užíváme pohledu na izraelské taxíky, svorně v barvách mladoboleslavské Škodovky. Škodovky jsou v Izraeli superpopulární a v taxíkářském vozovém parku tvoří asi 40%.

Podobně jako den první, i tento pohled na svět je na dlouhou dobu to poslední, co jsme v Evropě zvyklí vídat.

Aby také ne, když naší nejbližší destinací jsou Golanské výšiny, což je teoreticky území Sýrie, které je ale už od roku 1967 pod správou Izraele. Syřané ani Izraelci tam ale nebydlí, jedinnými tamními obyvateli jsou Drúzové.

Drúzové jsou horský národ, který je totálně separovaný a není možné mezi ně infiltrovat. I když jsou Drúzové 100% loajální zemi ve které žijí, ti zdejší jsou však lehce rozpolcení, neboť dříve či později se opět dostanou pod správu Sýrie. A upřímně, to jim fakt nezávidím. Nicméně teď maj Syřané větší problémy sami se sebou než s Izraelem, takže tenhle tejden žádnou změnu na Golanech nečekám.

druzka vesnice izrael golany

Baklava na snídani byla fajn a my pokračujeme ještě kousek na sever až skoro k libanonské hranici. Místo patníků tu mají silnice lemované výstražnými nápisy “pozor miny!” a to hned pro jistotu ve třech jazycích, místo svodidel pak ostnaté dráty. Nutno však uznat, že jim to funguje, nikdy jsem nikoho neviděl tohle nerespektovat (a to Izraelci serou úplně na všechny zákazy, jsou to takoví pankáči tělem i duší). (wow, čtyři zápory v jedný větě, úplný lingvistický ožíšek pro Anglosasy:)!

pozor miny izrael golany

minové pole, Golanské výšiny, Izrael

A kam to vlastně jedem? No přece na horu Bental! Dle fotky by to mohlo vypadat na turistickou stezku, když se ale podíváte pořádně, v pozadí uvidíte vojáky připravené k okamžité akci.

Ale nebojte, jsou z kovu, asi jako ti paňáci co v Bratislavě lezou na Starém Městě z kanálů.

mount bental israel

rozcestník na Mt. Bental, Golanské výšiny, Izrael

Hora Bental je jedno z těch míst, které za sebou mají krutou vojenskou historii. Ale ta tu vlastně dnes ani není nijak cítit a my si užíváme běhání v bunkrech, zákopech a lezem do kulometnýho hnízda a točíme se tam jak malí Jardové.

hora bental izrael akcni cena

Opevnění na Mt. Bental, Izrael

Kdyby ten den nebyla taková kua mlha, pochopili byste z týhle fotky, proč to tu bylo tak strategický místo. Právě z tohoto místa máte Sýrii jako na dlani a Damašek se zdá jen tak daleko, jako hodit kamenem a zbytek dojet tankem.

akcni letenky izrael tel aviv

Tímto směrem je Sýrie

Dost je ale Mt. Bental, musíme dál, přece jen, nejsme dnes ještě ani v polovině. A tak hurá .. na oběd, na steak! Na Steak!

A hned potom k dalšímu neobvyklému, ale turisticky zajímavému místu Golanských výšin, k mešitě. Ale ne ledajaké.

Protitankový zátaras, Golanské výšiny, Izrael

Protitankový zátaras, Golanské výšiny, Izrael

Vodní kámen, to je prevít, ten vám zničil pračku! Ba ne, žádný vodní kámen, válka to byla. Ta šestidenní.

Děláme tedy prohlídku a určitě vás nepřekvapí, že ke vstupu nepotřebujeme lístek. Dokonce ani nemusíme hlavním vchodem.

izrael akcni letenky

ruina mešity na Golanských výšinách, Izrael

Po prohlídce interiéru mi to nedá a..

mesita izrael golany

lezu na minaret. Asi vás nepřekvapí že prvně v životě :), no co, všechno je jednou poprvé. Lezu dolů (je to trochu vo hubu, protože sem tam kus podlahy či schodu chybí), neb jako správná postválečná oblast je to tu plné artefaktů, se kterýma si člověk rád pohraje. A některé vypadaj, že jsou celkem zachovalý.

pohled z minaretu izrael golanske vysiny

Pohled z minaretu na Golanské výšiny, Izrael

No uznejte sami, nevylezli byste si tam taky? Tenhle tank ani nevypadá, že by tu stál netknutej 40 let. Nebo si možná řidič jen odskočil..:)

tank a mesita na golanech

Ještě se fotíme u značky, která tu taky není úplně neobvyklá (ale jak vidíte, striktně se držíme na té povolené straně barikády, protože pankáči odsud podsud) a pak hurá do našeho útočiště pro dnešní noc, kibucu. Ale když už jsme tady na severu, samozřejmě si nemůžeme nechat ujít návštěvu ještě jednoho, pro změnu svatého, místa.

demilitarizovana zona izrael

Uzavřená vojenská oblast, Golanské výšiny, Izrael

Potom se přesouváme do jednoho z těch ikonických měst severu Izraele, do Nazaretu.

nazareth-bazilika-zvestovani

Bazilika zvěstování, Nazaret, Izrael

Den skoro za námi a tak se těšíme na dnešní večer a noc v kibucu, dostáváme přidělenou hostovskou chatku která se pronajímá a cítíme se jako místňáci. Kibuc je taková komunistická osada. Aby ne, zakládali je lidé co neměli vůbec nic a tak když všechno to nic bylo všech, nikomu to nevadilo. Jenže po vzniku Izraele právě kibucy velmi imponovali generalissimu Stalinovi (šmejdovi jednomu) a jelikož byl nadrženej na to, že bude mít na blízkém východě spojence, podporoval Izrael. Avšak kulišácky ne přímo, ale prostřednictvím Československa. My jsme tedy kdysi dodávali právě vzniklému státu zbraně, letouny, munici, vojenskou výstroj (např. i nacistické letecké bundy, které si Izraelci lelmi chválili pro jejich kvalitu) atd. atd. A tím jsme si v Izraeli nesmazatelně udělali skvělý jméno. Když řekněte že jste z Československa (Českou Republiku nezkoušejte, to tam neznaj), jste kingové!

kibuc golany

Kibuc En Harod, Izrael

Jak vidíte, výbavička rovnostářská a velmi normalizační, ale stylová. Nenechte se však mýlit, že každý kibuc je jen zkrachovalej pokus o komunismus. Že i tohle utopistické sociální zřízení může fungovat téměř dokonale dokazuje několik kibuců, které vlastní patenty, vyvážejí své nanotechnologické zboží do celého světa a prosperují nadmíru dobře. Pro vyváženost zpravodajství je však nutné dodat, že jsou takové, které .. nedosahují takových kvalit. 🙂

na nsvsteve v kibucu

Interiér bytu pro hosty, kibuc En Harod, Izrael

Jdem ven stihnout pěkný západ slunce a pak..

zapad slunce v izraeli

Západ slunce, En Harod, Izrael

Hurá s vypůjčenou kibucnickou károu do hospody. Při těch zdejších cenách a naší odolnosti to na nijakou super kalbu nevidíme, ale je to fajn večer. A parkování s tímhle elektrickým vozítkem jsme si pak se třema pivkama v sobě fakt užili.

vozitko mars

Golfovým vozítkem přímo do hospody, En Harod, Izrael

Spíme jak nemluvňata a těšíme se na další, už poslední den výletu. Tentokrát hluboko na jih.

Ráno opět začínáme velmi brzy a Šimon nás hází do Afuly na bus mířící do Tel-Avivu (což znamená v hebrejštině “pahorek jara”). Z busu skoro ani nevystupujem a jdem do půjčovny aut vyzvednout si žihadlo, které se s náma pěkně provětrá, žlutý Hyundai Getz. Míříme směr Massada a Mrtvé moře, ale když už to máme cestou, necháme se zlákat touhle značkou..

Gaza, slýcháme o ní v televizi ve zprávách, jak to tam asi vypadá? Silnice tam zdá se vede, ale..

izrael gaza

Směr Gaza, Izrael

Po chvíli se mění v pískoviště a před námi je jen šestimetrová betonová stěna. Jako mám v náš vypůjčený Hyundai důvěru, ale s touhle překážkou na silnici si asi neporadí. Parkujem tedy auto a jdem na průzkum. Netrvá ani pár chvil a ze zdi vyjížděj dvě vojenský auta. Vyskáčou z něj vojáci a ptaj se nás hádejte co? Ano správně: “Kdo jste a co tu chcete???”

plot gaza izrael

Betonový plot mezi Izraelem a Gazou

Vzhledem k tomu, že máme v rukou na tu dobu slušný fotografický děla (jj, vím, není to moc poznat:), tak si chvíli myslej že jsme nějací zahraniční novináři a hlavně jeden z vojáků má strašnou touhu se fotit. No sice novináři nejsme, ale zážitek fajn.

vojaci pasmo gazy

Focení s vojenskou hlídkou, poblíž Gazy, Izrael

Když se smířej s tím, že nejsme novináři a že teda nebudou slavný, ptaj se nás, proč jsme zrovna tam, že v Izraeli je spousta hezčích a také mnohem bezpečnějších míst. Je to ale jen řečnická otázka, naskakujou do aut a jdou (teda jedou) si po svých.

vojaci idf pasmo gazy

Vojáci IDF poblíž pásma Gazy, Izrael

V těchhle dvou kárách.

Jinak řeknu vám ten Humvee je slušnej pick up 🙂 Jako bral bych ho a ne že ne a to si ani nemusím nic kompenzovat 🙂 Na Václaváku by nám to spolu slušelo a po desátý večer bych se tam rozhodně nebál.

humvee izrael gaza idf

Humvee v ‘barvách’ Izraelské armády

Beer sheva je poslední město před negevskou pouští a je podobně nezajímavé jako Afula, tak si tam dáváme jen něco na zub a míříme k naší další štaci, starověké pevnosti na Massadě. Cestou však bloudíme, potřebujem zastavit a říkáme si proč ne zrovna tady, takovou ceduli si stejně musíme vyfotit. V hlavní roli cedule, na pozadí vidíte věznici. Fotíme a hledáme v mapě a co se nestane, za pár minut u nás staví policejní Octavie která evidentně jede z té věznice, z ní vyskáčou dva flojdi a zase nám pokládaj populární otázku: “co jste zač a proč to fotíte??”. Když si prohlídnou naše trapný turistický fotky s vojákama, rozloučej se a popřejou štastnou cestu. Jen jsme se jich zapomněli zaptat kudy máme jet.

beer sheva izrael letecky

A tak zapojujeme náš šestý smysl..

míjíme beduíny..

beduini izrael

Beduínská stavení, izrael

..krásy Negevské pouště..

negevska poust

Negevská poušť, Izrael

..prostě jedem cestou necestou..

krizem krazem izraelem

Cesta negevskou pouští, Izrael

až konečně dorazíme na Massadu. To je starověká pevnost, kde se nějací židovští pankáči nechtěli podvolit římské nadvládě a jejich odpor končil právě tady. Jak vidíte, kolem toho moc není, ale na Massade byl díky obrovským nádržím na vodu vvšeho dostatek, pěstovalo se tu obilí a 1 000 lidí tady po dva roky odolávalo přesile Římanů (římský tábor je na fotografii ta lichoběžníková zřícená viska vprostřed trochu vpravo).

pevnost massada mrtve more

Pevnost Massada poblíž Mrtvého moře, Izrael

Možná by jim odolávali dále, ale pak začali Římané pro stavební práce na rampě používat židovskou sílu a rebelové z Massady na ně neútočili. A zanedlouho na to Massada padla.

rimska rampa massada

Římská rampa na Masadu, Izrael

Když mrknete na mapu, vidíte, že je Massada jen pár kiláků od Mrtvého moře a tam, do hotelového resortu Ein Bokek, máme namířeno na krátkou návštěvu. Teda ani ne tak do předraženejch hotelů jako se smočit v Mrtvém moři. Je to zážitek, ať se snažíte jak se snažíte, prostě dolů to nejde. Ale už je večer, teplota klesá a tak dáváme Mrtvému moří pápá a jedem směr Tel-Aviv via Jeruzalém.

koupani v mrtvem mori

Koupání v lednovém Mrtvém moři, En Bokek, Izrael

Když už jedem kolem Jericha, máme náladu ještě navštívit toto nejstarší kontinuálně obývané město světa, ale vojenská hlídka které se ptáme na cestu nám výlet v autě s izraelskýma SPZkama výrazně nedoporučuje. A vzhledem k tomu, že do Prahy to odlétá asi za 12 hodin, nechceme riskovat nějaké faux pas.

Nakonec se žádné neděje, cesta do Tel-Avivu utekla (stavili jsme se ještě v Jeruzaléme v restauraci Praha na guláš a místo toho dostali rajskou (to víte, vede to Slovák:), kluci se zbalili a jeli jsme na letiště, kde..došlo k poslední pikantnosti cesty. Potřeboval jsem aby mi kluci odvezli jedno zavazadlo a v rámci letištního rozhovoru se vás na check inu ptaj (krom toho jestli nevezete zbraně), zdali vám náhodou někdo nedal něco, abyste to převezli. No a pravdaže dal.

Vzhledem k tomu, že kluci byli pravdomluvný, stali se hned podezřelýma a co jsme slyšel, absolvovali “velmi důkladnou osobní prohlídku.” Letadlo ale stihli, což bylo fajn, let o den později totiž kvůli sněhové bouři na Ruzyni přistál v Bratislavě.

Tolik tedy intenzivní čtyři dny aneb, když se chce, stihne se toho i v tak krátké době fakt hodně. Inspirovalo? Tak “nesia tova”,, neboli štastnou cestu. Jak jsem psal na začátku, do Izraele je to přesně 3 a půl tisíce Korun daleko, což není tak moc, abyste se nám třeba nemohli vydat ve stopách.

A co napsat závěrem? Např. proč ještě nepřidat jednu fotku. Pánové si přišli na své spoustou fotek tanků, bunkrů, pevností, zákopů, minovejch polí a podobně, na závěr tady mám jednu fotku pro ženské čtenářstvo. A takový jsou tam všichni :)!

lamac-divcich-srdci-vojak-idf-finished

Pokud jste dočetli až sem a máte chuť na další report z Izraele i když z poněkud jiného (civilnějšího) soudku, můžete pokračovat zde.

A jestli vás článek motivoval, že Izrael musíte vidět na vlastní oči, pak se vám jistě budou hodit důležité informace o Izraeli.

Informace o letišti v Tel-Avivu naleznete zde.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *