Z Prahy až za polární kruh I část = Praha – trajekt Tallin-Helsinki

Soubor 5ti článků o mých prací i životem naplněných pěti měsících v Norsku. Článek věřím že nebude inspirací jen pro cestování na sever ať už za poznáním nebo za prací, ale najde se čas a prostor pro přemýšlení o životě i podnikání. Jsem si jistý, že pokud ho dočtete, budete … nechám se překvapit čím budete – napište.

 

autem z prahy do tallinu

autem z prahy do Tallinu, nalodění se na trajekt

Část první, expozice..

Důvody k cestovnání jsou různé, jedním z nich je práce. Přece jen, proč dělat něco v ČR za 60 Korun na hodinu, když mohu dělat to samé v Norsku za 100 Korun na hodinu – ovšem Norských korun.

Inspirací pro cestu mi byl kluk jménem Jakub, kterého jsem potkal na jedné akci Naučmese. Říkal jak pracoval v Norsku na nějaké ovocné farmě a za tři měsíce si vydělal kolem 100 000 Korun (českých). Což mě zaujalo a vzal jsem si od něj email. Po pár dnech jsem mu napsal, zda by mi mohl poradit kde a jak hledat, případně kam jet, prostě cokoli abych měl nejaký výchozí bod. Odpověď však nikdy nepřišla. Jenže je jasné, jelikož článek dál pokračuje, že taková drobnost mě nemohla zastavit.

Vidina “velkého” zisku mi nedala spát, provětral jsem internet a došel k několika závěrům. Nejvíc peněz se dá vydělat na severu, je tam potřeba norština a navíc je to tak daleko zpět, že než abych se rozjel zpátky, tak tam radši zůstanu. A po chvíli rozmýšlení moje volba padla na Tromsø, neboli severonorskou metropoli, jak město (velikosti Kolína) Norové nazývají. Takže jsem si koupil “Norštinu nejen pro samouky”, zajel s autem do servisu a koupil lístek na trajekt Tallin-Helsinki.

Když už nebudu v Práglu tak dlouho, házím svůj byt do nabídky na airbnb (pokud se registrujete přes tento odkaz, získáme oba 2 500 Kaček! a ještě jako bonus ode mě získáte půlhodinovou konzultaci zdarma) aby nebyl tak opuštěný a navíc vydělal nějakou kačku či euro (Na téma pronájmu přes airbnb jsem právě dopsal e-book, v případě zájmu o něj napiště mail na “topdestinace (z) seznam (t) cz”). Takže pokud chcete rozjet tenhle byznys, jste zváni.

A jako správný občan počátku 21. století házím na FB status: “I cesta dlouhá 10 000 mil začíná prvním sešlápnutím plynu”.

Opouštím svou rodnou Prahu ve svém spolusouputníku Toyota Corolla 9/1994 – 202 000 Km (s krycím názvem plechovka) se vydávám na daleký sever.

Malostranske namestiJedu kus po dálnici na Boleslav a pak odbočuju směr Železný Brod. Kdysi (opravdu před dávnými lety (a téměř za sedmero galaxiemi)), jsem chodil s jednou slečnou odtamtud a tak si říkám, že se musím chvíli zastavit a zavzpomínat. Ješte cestou si vůbec nejsem jistej, jak a jestli najdu dům, kde bydlela. Ale nedlouho po vjezdu do Brodu ten dům už z dálky vidím a projede mnou takový fakt hrozně zvláštní pocit – mix všech různejch pocitů, citů, nadějí a beznadějí – teenagerských :). Taky mi blesklo hlavou jak mi před těmi lety říkala, že mají na domě vyobrazený znak ŽBS, neboli Železnobrodské sklo. A jak bylo tehdy, bylo i teď.

zelezny brodVystoupím z auta, chvíli se pokochám pocity, zjistím, že jméno na zvoncích je stále stejné..a nasedám do auta a vyrážím dál směr Norsko. Ještě nabrat naposledy benzín za koruny

benzinova cerpaci stanice zelezny brod

(a tím díky spotřební dani a DPH napumpovat nějaký prašule do český ekonomiky) a hurá do Polska.

Na Polsko mám jen ty nejšílenější vzpomínky, když jsem tam byl před lety na soustředění s cyklistickým oddílem, jedeme, jedeme, najednou se trochu boříme a na lýtkách cítím nějaký teplý sekání. Kolo vaklá a nejde moc řídit. Jj, ti magoři nalili právě na kus silnice čerstvý asfalt a zapomněli tam před to dát značku.

Stavím na odpočívadle a dost se divím, proč někdo bydlí takhle divně v přívěsu.

polske odpocivadloO odpočívadlo dál jsem zjistil, že to asi nebude nikdo kdo tam divně bydlí, ale někdo, kdo je správce (a asi především hlídač). No dobře, když na to maj..Nezdržuju se ale dlouho a razím do města jménem Lódž. Nic moc o něm nevím a tak se nechávám překvapit. Jezdím a bloudím ulicema a nijak moc se mi to tu nelíbí, že bych sem musel znovu, to asi ne. Však posuďte sami a projděte si to.

[pano file=”http://storage.spacecatcher.com/places/poland/lodz-june-2014/potkowitzowa.html” width=”400″ height=”200″ preview=”http://www.rubenlang.com/wp-content/uploads/2014/10/potkowitzowamini.jpg”]

Pak už jen kousek za město najít nějaké to (přírodní) ubytko a dobrou. Bylo to tam fajn, ale vlak co půlhodinu, příště někde jinde..

ubytovani v polsku

Vydávám se směr Varšava a jelikož mám v plánu přidat další letiště do přehledu letišť, nedá mi to a už si to štráduju směr WAW neboli Letiště Frederika Chopina ve Varšavě. Poláci se chtěli vyšvihnout v plné kráse a tak přivaděč k letišti vypadá, jako by ho navrhovali a stavěli ty největší světový kapacity oboru (Němci:).

dalnicni privadecDorážím k terminálu, parkuju svýho plechovýho spolusouputníka a vidím že ke mě jde kolem policista. Říkám si “fajn, alespoň se ho zeptám, zda a jak dlouho tady můžu stát” (poláci totiž doteď moc nepoužívaj dopravní značky). Jenže než stačím otevřít pusu, jsem požádán o doklady a dozvídám se (polsky s příměsí angličtiny), že jsem jel nakřivo přes přechod pro chodce a že to je za 250 Zlotých. Ty vole WTF, si ze mě snad dělá prdel, ne? Tak mu říkám, že nemám ani zlotý a on, že fajn, že si mám jít vybrat do bankomatu na letišti, že si mě zatím zapíše. Inu jdu, hledám ale zjišťuju, že všechny bankomaty vydávaj pouze eura.

Tak se vracím k jeho autu a vítězoslavně mu to oznamuju a on, že mám jít o patro níž k příletům, tam mi to vydá zlotý. Sice se snažím to s ním nějak ukecat, ale je neoblomnej (jak cvičenec ze Shaolinu – napsali by někteří). U nás bych to rozhodně nezaplatil a trval na nějakým přezkoumání, ale zítřejší termín trajektu je neúprosný a co já vím, čeho jsou Poláci schopný. Tak jdu znovu do budovy letište, tentokráte o patro níž, vybírám na chlup přesně 250 zlotých a vracím se k jeho autu. No a vidím, jak u něj stojí další neštastník s podobným osudem.

pokuta v polskuJdu tedy k němu, vyřídím svoje záležitosti, na oplátku za 250 zlotých dostávám památku

pokuta za ani nevim co

a položím zásadní otázku: “Jak dlouho tu můžu stát?”. Dozvídám se že 5 minut. Fajn, zkusím alespoň něco napsat. Jdu tedy do terminálu

letiste varsavaDojdu si na záchod a zjišťuju, že už jsem po dvou minutách nervózní jestli mě ten šílenec nedal odtáhnout. Nabírám si ještě v pítku vodu a radši razím k autu. Hurá ještě tam je, nemá botičku. Rychle nasedám, ujíždím, a koukám, že ten magor má po asi 5ti minutách další oběť.

pokutovani straznikemBože, jak já nesnášim tyhle kreténsky represivní systémy, kde maj policajty na to, aby buzerovali lidi. Jako neřikejte mi, že je normální aby policajt během deseti minut dal tři pokuty?? Rychle pryč odsud, podobný magoři jsou snad jen Slováci, který vybalej na dálnici přenosnou šedesátku a vybíraj. Grrrrr

Na nějakou návštěvu Varšavy nemám nejmenší náladu, ale jen tak z průjezdu to vypadá na zajímavý město.

varsava moderni

varsava stare mesto

Ale já prchám směr Litva, a rozhodně nejsem sám kdo prchá, Poláci jsou sice šílený řidiči, ale největší magor byl tenhle Fin,

pirat silnic v polsku ridiciStylem brzda plyn byl po dvaceti minutách od pořízení týhle fotografie asi od dvě auta přede mnou (stále za tím autobusem). Krom toho všude kolem silnice postávaj, posedávaj a prodávaj všichni nějaký houby a ovoce.

prodavaci u silniceCož mi přijde na jednu stranu fajn, na druhou stranu zastavte tu, když všichni jedou jak magoři. A do toho hned dva kamióny v příkopě

dva kamiony v prikopu polsko

se mi povedlo zachytit rovnou dva kamiony v příkopu

Brázdím dál silnice, v navigaci mám Vilnjus (který chci alespoň na chvíli navštívit) a zanedlouho zjišťuju, že takhle by to asi nešlo. Navigace totiž vůbec nepočítá s politickou situací a já mám najednou několik kilometrů před sebou Běloruskou hranici. A myslím, že teprve tam by nastal represivní terror. Koukám, kudy z týhle prekérní situace a jako fajn východisko se jeví polní cesta která mě zavede na jinou silnici, tu která vede do Vilnjusu mimo tuto baštu lidských práv a svobod.Cesta do beloruskaTrocha terénní jízdy se vyplácí, za chvilku jsem tam kde chci být, směle opouštím Polsko a vydávám se vstříc Pobaltským tygrům, který teda bohužel zkrachovaly dřív než zbohatly. Co je ale fajn a co velmi oceňuju na EU a Schengenu je takovýto hraniční přechod

hranicni prechod polsko litvaJako hrdý Evropan z toho mám radost. Jenže ejhle, Polsko je strašně velká země a než jí projedete, tak to prostě trvá. Vilnjus nechávám na jindy a drivuju jak můžu směr sever.

I když se to nezdá, venku je stále světlo, doba pokračuje a je po desátý, nejvyšší čas hledat nějaké (opět přírodní) ubytko. Jenže tady na severu to slunce ne a ne zapadat a když není tma člověk ani není unavenej. A tak pokračuju ještě dobré dvě tři hodiny než mě tenhle pohled přesvědčí o tom, že je potřeba zastavit a dokonce překonat lenost a vytáhnout foťák. Nebo ne?

pobaltske staty litva lotyssko estonskoA pak mě čeká už poslední předtrajektová etapa, dojet do Tallinu. Samozřejmě mám velký plány jak se ještě stavim v Rize, ale čas je neúprosný a Rigou víc proletim než projedu, natož abych snad vystoupil z auta. Jen na okamžik přeruším jízdu a chvíli si užju na místě, kde se setkávají sladká a slaná voda. Mám rád tyhle místa.

baltske more

Tato strategie se mi však záhy velmi vyplatí, neboť po přejetí hranic do Estónska zjišťuju (díky tomu, že můj telefon je chtřejší než jsem myslel), že je v Estónsku o hodinu víc než všude jinde. A tak pádím směr Tallin, kde ještě stihnu půlhodinovou návštěvu města. No a tohle město si rozhodně říká o trochu delší pobyt, však posuďte sami.

[pano file=”http://storage.spacecatcher.com/places/estonia/tallin-june-2014/tallin-main-square.html” width=”400″ height=”200″ preview=”http://www.rubenlang.com/wp-content/uploads/2014/10/tallin-main-square-mini.jpg”]

A pak už hurá do přístavu, nechat si štípnout lístek na trajekt a zařadit se do fronty aut. A mám parádní výhled – úplný dálky z toho koukaj.

trajekt tallin helsinki viking line

Počasí se dost zhoršilo, začalo pršet, ale raději než abych seděl v autě, jdu pod takový malý mostík a kochám se trajektem. Za chvilku vedle mě přijde a zapálí si cigaretu nějaký Polák a dáváme se do řeči. Angličtinou moc nevládne a ptá se, zda nezkusíme němčinu. Přejdem tedy do němčiny, ale tou nevládne podobně jako angličtinou a tak on mluví polsky a já česky. A světe div se, celkem si rozumíme. Dozvídám se, že pracuje v továrně na výrobu plechovek někde asi 60 kilometrů od Helsinek, že se netěší na zimu a tmu a že bere 2 000 Eur měsíčně. A tak si dávám první cestovatelsko-pracovní metu – do měsíce ho chci v platu dohnat.

Fronta aut se dává do pohybu, nasedám do auta a vjíždím na palubu trajektu.

trajekt helsinki tallinWow, je to tu obrovský. Pokračuju v řadě aut až nemůžu dál. Zastavuju, zařadím rychlost a vydávám se na palubu. V další kapitole..

finsko autem z helsinek do rovaniemi

Trajektem do Helsinek a pak na polární kruh

Část druhá, kolize..

Wow, obrovská loď, připadám si jak na zaoceánském parníku (který jsou ještě tak 3x větší) – ale já jsem skromnej. Vydávám se objevovat krásy lodi a mířím až nahoru. A dělám první a zřejmě i poslední selfie svýho života (no dobrá, poslední ne:)

trajekt tallin helsinki Pak už jen rozlučkovej panoramatickej pohled na Tallin

tallin estonsko eurovyletA pak následuje nic než šedesátikilometrový panoramatický pohled na vodu. Cesta trajektem trvá asi dvě a půl hodiny a málokdo má koupenou kajutu (není povinná) a tak jsou lidi rozprostřený po všech možných i nemožných veřejně přístupných zákoutích. Pokud jste teenagerovského věku, můžete si užít lounge pro mladistvé s herníma konzolema

trajekt tallin helsinkiOvšem dospělí tu mají úplně jinou zábavu. Asi jako všude jinde, nakupování..

duty free trajekt tallin helsinkiA aby ne, když ve Finsku je omezený přístup k alkoholu a tady to vypadá jak v alkoholovém Disneylandu

duty free trajekt estonsko finskoČas se šine, lovím internet a píšu jedné kamarádce z Helsinek, či se neuvidíme, ale než dopíšu vzkaz, internet vyskakuje a už nenaskočí. Internetové připojení je tu prostě na …

trajekt helsinki tallin…Někdo evidentně zapomněl vyvenčit svýho mazla…

Helsinki jsou na dohled a já jdu na palubu podívat se jak to tam vypadá. Teda vážení, je to nádherný, všude plno malých ostrůvků na kterých jsou obranné pevnosti. A říkám si jak je ta EU skvělá, namísto aby na nás z opevnění létaly střely, prostě jen jedeme a užíváme si cestu. Míjíme jiný trajekt, několik malých lodí, které jsou proti té naší jako hračky a já fotím o 106. Fakt krása, nádhera, jen ta paměťová karta se mi někam ztratila..:(.

příjezd do helsinek

Tak po téměř roce a půl, při velkém úklidu souborů jsem našel pohřešované fotky z cesty trajektem. Je to tam opravdu krásný, že?! Příjezd trajektem do Helsinek

Zdrhám do podpalubí a doufám, že najdu své auto snadnějc, než v garážích hypermarketů. Jj, nacházím. Jen jedný věci nerozumím, proč všichni v době, kdy ještě nejsme ani u břehu maj nastartovanej motor, takže se v tom prostoru nedá ani dejchat. Nemohli by tam takový milci životního prostředí jakýma jsou Finové dát nějakou značku?? Příště jim to navrhnu. Nebo můžete vy pokud tam budete dřív.

trajekt finsko helsinki estonsko tallinHned po výjezdu se tvoří kolona..jj, Finové kontrolujou. Jsou ale netrpěliví a tak asi 5 aut přede mnou místní pokémoni balej svoje nádobíčko a dávaj nám zelenou. Pokud budete tedy něco pašovat, doporučuju se v přístavu zařadit dozadu. (tato rada je však na základě jedinné zkušenosti, tak jí berte s rezervou).

Bohužel za ty dvě a půl hodiny a 60 kilometrů po moři na sever se počasí neumoudřilo a priší minimálně stejně a jelikož se nemám u koho zastavit a v tomhle počasí nemám na Helsinki náladu, jen dělám pár fotek přes zatažené okýnko (skoro ani nejde poznat, že nejsem v Londýně..

helsinki prace finsko cestopisNebo ve Vršovicích..:)

helsinki prace finsko tram

a frčím směr Tampere, což je prý superměsto.

Bohužel počasí se nemoudří a kolem Tampere projíždím stovkou, dávám do navigace Tromsø a vyskočí na mě, že mám jet 655 km pořád rovně – samo Tromsø je však ještě asi 1 500 km daleko. Výborně, to se tu snad neztratím. Cihlu na plyn a jedu.

Bohužel o stotřicítce si tu můžete nechat jen zdát. Na dálníci je maximálka 110 a stejně krom pár kilometrů za Helsinkama po dálnici nejedu. Průměrně jedu kolem 70, což s průjezdy městem a dalšími překážkami na trati dává výslednou průměrnou rychlost úctyhodných cca 55 km/h. No co, je středa a bylo by fajn být v Tromsø v pondělí. Nekdy si taky udělám fotopřestávku, což vypadá následovně – aneb hokejové hřište v létě..

[pano file=”http://storage.spacecatcher.com/places/finland/ice-hockey-field-july2014/DSC_9356-DSC_9381.html” width=”400″ height=”200″ preview=”http://www.rubenlang.com/wp-content/uploads/2014/10/icehockeyfieldmini.jpg”]

Krom hokeje je Finsko proslulé svými jezery, projel jsem Finsko od jihu k severu a napočátal přesně 1 017 jezer. Buď máte nějaké napravo či nalevo. Dost často vpravo i v levo a nezřídka napravo, nalevo a přejíždíte další po mostě. Jen, až sem pojedete v červenci vy, nezapomeňte si pořídit pořádně silnej repelent, komárům se tu daří náramně!

Ale abych počád jen nekecal, vypadá to tam nějak takhle.

[pano file=”http://storage.spacecatcher.com/places/finland/lake-and-boat-2014/lake-and-boat-finland-july-2014.html” width=”300″ height=”150″ preview=”http://www.rubenlang.com/wp-content/uploads/2014/10/lake-and-boat-finland-july-2014mini.jpg”]

Konečně dojíždím do nějaké civilizace, do města jménem Jyväskylä.

(foto dodám)

Taková moderna v přírodě. Parkuju ale v nějaké zóně tak raději rychle prchám. Všude se tu tváří, že je každé místo vě městě rezervované na stovky let dopředu. Já mám však před sebou spíše stovky (a nakonec tisíce kilometrů). Využívám v současnosti nejlepší (od doby co emerická armáda už své meteorologické poznatky internetově nezveřejňuje) meteorologické služby yr.no a kochám se počasím které mě čeká.

pocasi norskoVypadá to úžasně, slunce ve dne v noci, opalování, lehárko.. Hej, počkat, slunce v noci, co je to za fórky? Jo jakože polární den? No jó.. Už tady je vidět přes celou noc, ale kolem druhý slunce alespoň na kousek zapadne. Což je fajn. No uvidíme, frčím dál.

Je to tu ale zrádný, jedete, jedete, jedete, učíte se, posloucháte norštinu, občas hudbu, jedete, zastavíte, dáte si něco k jídlu, řeknete si jestli už není třeba nějak pozdě a zjistíte, že je půl druhé ráno. Dle slunce se tu středoevropan opravdu orientovat nemůže, jestli je poledne nebo půlnoc v podstatě nejde rozeznat (snad jen v poledne máte slunce vpravo, o půlnoci vlevo, jenže dle toho se zase můžou orientovat jen místní). Jójó, půlnoční slunce, už vím co to je.

Je pozdě, že by nějakej kemp? Jeden tu je, jedu se tam podívat. Hmmm, tak na přespání to nevypadá. Ale alespoň že dětské hřiště tu mají. Jen se mi do hlavy stále vrací ta melodie: “ale co děti, mají si kde hrát?”

[pano file=”http://storage.spacecatcher.com/abandoned-places/finland/children-playground/abandonedchildrensplayground.html” width=”400″ height=”200″ preview=”http://www.rubenlang.com/wp-content/uploads/2014/10/abandonedchildrensplaygroundmini.jpg”]

 

Vzhledem k tomu, že silnice je celkem rovná, auto potkávám asi jedno za hodinu a i přesto že stále vyhlížím soby, na které jsem byl upozorněn všemi, kdo kdy na severu byli a snad na každém cestovatelském webu. Žádné však nepotkávám, ach jo. A tak využívám dobu jízdy, comp za mě zpracovává fotky a já drtím norštinu – jak z knížky, tak z CDčka. Už jsem asi ve třetí lekci, hurá!

brigada norstina pro samoukyPravdou je, že jak se tak člověk začte (zaučí), jede ještě pomalejc než by mohl a kouká, že ho předjíždí celkem slušná šílenost.

cesta do norska - finskoNa Finech taky obdivuju, jak jsou féroví. Tahle férovost se pokud vím začíná objevovat i u nás. Když vás chtěj změřit, daj vám o tom vědět. Pokud vím, sice EU funguje jak na drátkách, přeposílání pokut zatím nějak vázne. Ale nehodlám to riskovat.

policie ve finskuPočasí se zas kazí, prší prší jen se leje a zas se přede mnou objeví něco, na české poměry nezvyklého, běžkař na silnici. Jsou ti Finové ale veselý kopy.

bezkove lyzovani ve finsku v leteJak si tak člověk jede a jede, netrvá dlouho a začíná blikat nervózní oranžová kontrolka signalizující nedostatek uhlovodíků v nádrži. Koukám, že mám štígro, hned značka s benzínkou, odbočuju..Avšak ejhle, kdepak to udělali inženýři z Finska chybu?

[pano file=”http://storage.spacecatcher.com/abandoned-places/finland/gas-station/abandoned-gas-station_1.html” width=”400″ height=”200″ preview=”http://www.rubenlang.com/wp-content/uploads/2014/10/abandoned-gas-station-preview.jpg”]

No, naštěstí, jak zjišťuju o pár kilometrů dál, není toto jedinná benzínka ve Finsku. Což je fajn, už to vypadalo, že je ten sever zaostalejší než jsem myslel.

Malej moment..áááá, už je novej den. Asi 2 minuty to trvalo. Jsem asi 3 kilometry od Rovaniemi, hlavního města Laponska a také sídla Santa Klause. Jak se ale amíkům Coca-colového Santu podařilo nainstalovat sem mi vůbec není jasný. Jsou to prostě markeťáci, o kterých si našinci můžou nechat zdát.

Procházím se Rovaniemi asi ve dvě ráno a je tu veselo, jeden ožrala vedle druhýho, jeden se loučí se svobodou

rozlucka-se-svobodou-finsko

jiná partička se zas rozhodla, že ze mě udělá profesionálního fotografa (fotobanky nepočítám). Takže voilá, za tuhle fotku jsem dostal celé jedno euro.

rovaniemi sidlo santa clauseTaky bych jí měl těm lidem už konečně poslat.

Procházím se městem a doufám, že to tu zasněžený vypadá tak nějak..líp.

[pano file=”http://storage.spacecatcher.com/places/finland/Rovaniemi-summer-2014/DSC_9720DSC_9720-DSC_9746DSC_9746.html” width=”400″ height=”200″ preview=”http://www.rubenlang.com/wp-content/uploads/2014/10/DSC_9720DSC_9720-DSC_9746DSC_9746mini.jpg”]

Ale lidi jsou tu úplně skvělí, hlavně když máte v ruce celkem slušné fotografické nádobíčko. Jako vůůůbec to nejsou studený čumáci, jak se u nás traduje. Zvlášť když je pokročilejší hodina (na fotce to sice nevypadá, ale je dlouho po půlnoci – jen to slunce ne a ne zapadnout). Tihle týpci jsou odněkud z jihu (tuším že Vaaso, či tak nějak) a klučina na fotce co mi pózuje na kole se jmenuje Mikko, je umělecký řezbář, a fajn týpek. Kecáme asi 10 minut, jen to jde trochu obtížně, neumí ani slovo jinak než finsky. A já umim finsky jen jedno slovo – aurinko, neboli slunce (jak příznačné). A s tím si člověk moc dlouho nevystačí. 🙂

Santu hledám, ale marně. A tak sedám do auta a jedu dál vstříc severu. Jako ale řeknu vám, to slunce už mě začíná pomalu ..však víte co..Doma v obýváku mi bylo půlnoční slunce teoreticky úplně jasné, jenže tady na severu v realitě je to trochu něco jinýho. Když se můžete ve dvě v noci opalovat, je něco fakt špatně. Ale co, jedeme dál. Má to ale jednu fajn výhodu. V jednu v noci (OK, tady se hodí americké označení 1 a.m.) si můžete na odpočívadle sednout na lavičku, dvě hodiny se učit se norštinu a nepotřebujete umělý osvětlení. Jenže to sakra slunce pak nemůžete vypnout! Grrr.

Příroda je ve Finsku moc hezká, ale v podstatě velká nuda. Od Helsinek až na daleký sever vypadá dost podobně, všude rovina, lesy a jezera, lesy, jezera, lesy, jezera, jezera, jezera, jezera a ..komáři.. Ani nevím, jestli mi to přijde fajn, nebo ne. Nejdřív je to hezký, pak nuda, a nakonec fajn.

Wow, sakr, to přišlo rychle a nečekaně!!!!

silnicni provoz sobi finsko

 

Jsou tu, žijou, konečně je vidím, ty zvířata jedny ušatý. A z nějakýho důvodu maj silnici rádi a promenujou se na ní jak na kolonádě. Člověk přibrzdí, pak musí skoro zastavit, sobi se přece nenechaj při procházce rušit. (řidiči se tady na severu na sobi upozorňují bliknutím vystražnýma světlama)

Pak už jen pohled do kamery

sobi na silnici finskoFešák, co. Setkání se soby je konečně za mnou (beze škod) a můžu jet dál najít si práci..v příštím článku

autem po skandinavii

Z poza polárního kruhu až na jih Norska

Část třetí, krize ..

Po pár dnech v zemi půlnočního slunce mě to už fakt nebaví. Vůbec si ani nedovedu představit, jak tady ty lidi žijou. Jako to slunce fakt není normální. Dávám ještě pár set kilometrů severně, než přijde to rozhodnutí otočit volantem. Směr jih. Někam daleko od týhle šílenosti jménem půlnoční slunce.

Ještě si dělám jednu selfie u odbočky na Švédsko (kdo mě zná, ví, kdo ne, určitě pochopí)

sever finska autem

A už hurá do Švédska

svedsko-finské hranice

Finská příroda je hezká, ale ta Švédská krásná. A už zase tu jsou, sobi, tentokrát v rodinné formaci. Mám na foťáku naraženou padesátku sklo, takže nic moc zoom a přibližovat se k nim moc nechci. Když maj malý, nerad bych aby mě jejich alfasamec prohnal. Však i takhle z dálky vypadaj sympaticky.svedska sobi rodina ve formacisobi rodina ve svedsku

Tady si dokonce davaj závody s karavanou trochu jinýho druhu.sobi karavana svedsko

Jak jsem tak jel daleko na sever, nedaleko na jih mi začíná chybět benzín a stavuju se nějakej dočepovat. V navigaci mám Trondheim, čepuju, beru plnou, platím, kouknu na navigaci a ta zdá se, ukazuje nějakou jinou cestu. Nicméně mýmu chytrýmu telefonu důvěřuju a peláším. Kilometr, dva, vše je OK, až najednou to přestává vypadat na ten hlavní tah od severu k jihu

hlavni silnice oslo tromso

No nic, asi zdejší ekologické vylepšení a tak pokračuju, smerem na jih to je, tak co. A tak po týhle super cestě jedu asi 20 minut, příroda pěkná, kochat je se čím až to přichází. Vpravo to vypadá naprosto famózně, brzdím až se za mnou práší, vytahuju svoje fotonádobíčko a razím udělat fotografii svého života. Všude klid, řeka vypadá skoro jako Yukon, ptáci štěbetají, travička se zelená, loďka chátrá..právě takhle.

krasna priroda svedska polarni slunce

A jestli si chcete užít jaký je pocit být tam, můžete pomocí virtuální prohlídky zde

Nejen loďky jsou tu opuštěný..

opustena chatrcHmmm, tady asi hosty na večeři nepozvou..

A jelikož se stmívá (ne nestmívá, dělám si srandu), jen je pozdě, rozbaluju si učení v jedné příjezerní chatce a dávám obligátní, dvě, tři, čtyři či možná 5 hodin samostudia.

rybarska chata svedsko jakub vagner

Znaven kouknu na obzor a říkám si, pěkný den to byl, je čas spát.

krasy norska krajinaNazítří hned ráno přejíždím norskou hranici, což není zas tak velký big deal, jak by se mohlo zdát.

svedsko norska hranice

norsko svedska hranice

Jako čekal jsem větší vzrůšo, vzhledem ke všem těm pašeráckejm historkám. Ale pravda je, že se zřejmě budou odehrávat o několik tisíc kilometrů jižnějc, přece jen, kdo by se sem na sever vláčel.

Jak jsem přejel hranice, i příroda se mění, jestli je Finsko hezký a Švédsko krásný, pak je Norsko nádherný. Dokonce i sníh tu maj, scenérie radost pohledět, prostě duševní lábuž.

 

Noha pod podlahou, míjím ovečkyovce na silnici v norsku

a brzdím na parkovišti. Jako tyhle travnaté střechy mě při mé předchozí návštěvě Norska zaujaly natolik, že jsem jejich zvěčnění spotřeboval minimálně půl kinofilmu, naštěstí nyní v éře digitalizace nezaberou prostor pro další pěkný fotky.trava na strese na domech v norsku

Pročtu si perfektní odpočívadlové průvodce

pruvodce severnim norskem

A najdu si místo na dnešní odpočinek.rybarsky srub norské řeky

To jsou zdejší rybářské sruby. Stačí ulovit nějakou tu rybu a můžete si pochutnat. A abyste nemuseli chodit krást dřevo do lesa, stačí zajit za roh.

rybarsky srub jakub vagner v norsku

Možná tady někdy večeřel i Jakub Vágner, i když ten asi něco jinýho než ryby..

Však se tu trochu porozhlídněte sami..

[pano file=”http://storage.spacecatcher.com/places/norway/green-watterfall/greenwatterfall.html” width=”400″ height=”200″ preview=”http://www.rubenlang.com/wp-content/uploads/2014/10/greenwatterfall400.jpg”]

Cesta plyne a mě se moc líběj zdejší norský preventivní upozornění na nekalé řidičské jevy, jako např. na rychlou jízdu. Vůbec žádná represe a přitom je vše tak jasné.

rychla jizda norsko policie

Kilometry ubíhaj a jsem kousek severně od Trondheimu, odpočívám na nějaký zdejší farmě a jelikož si ještě potřebuju procvičit portrétování živých objektů, abych příště mohl chargnout trochu víc než jen jedno euro, i když i jedno euro se může někdy hodit.

Beru zavděk krásnejma, skoro fialovejma .. kravkama

portret nikon 50 1,4 krava v norsku

Jako řeknu vám, je to trochu těžký s komunikací. Říkám: “Natoč se mi na světlo.” nic. “A teď ještě dlouhej sexy pohled do objektivu” ..a vypadne z toho tohle. OK, jsou to Norky..

portret nikon 50 1,4

závěrem ještě jedno rodinné

portret nikon 50 1,4 kravy norska farmana rodinné farmě

rodinna fotografie nikon 50 1,4ještě panorámo (s pracovním nažvem “jako v Provence”)

norsko jako-v-provence

A hurá dál směr Trondheim, dvě hoďky uplynou, ještě projet tunelem který je zajímavý tím, že vede pod přistávací drahou místního letiště letiste trondheimA kolem půlnoci dorážím do tohodle super města, kterému se (naprosto oprávněně) říká perla severu. Kdysi (asi před tisíci lety – ve Vikingských dobách) to bylo i hlavním městem Norska. Později poutní místo, kterému konkurovalo už jen Santiago de Compostella. Trondheim? Tady je!

[pano file=”http://storage.spacecatcher.com/places/norway/trondheim-july-2014/trondheim-mollo.html” width=”400″ height=”200″ preview=”http://www.rubenlang.com/wp-content/uploads/2014/10/trondheim400.jpg”]

Vtipný je, že se dávám do řeči s jedním místňákem, na poměry celkem cinklým (asi aristokrat) a ani nevím jak, jsme u Klause – jo, našeho esprezidenta, expremiéra, ex — naštěstí ex-whatever). Ptá se mě či ho miluju nebo nenávidím a když mu říkám, že je mi úplně fuk, nechce mi věřit, protože jsem prý jak zjevení. No jasně že si o něm myslím to samý co ožrala Landovský R.I.P.

Ale pro daný okamžik hraju neutrála. Sedám do auta jedu ještě pár kilometrů jižně, k městečku Oppdal. Tam rozbaluju víkendový tábor.

A řekněte, není to tu hezký? Tomuhle já říkám sjezdovka za barákem!

lyzovani v norskuSilnicí křižju prázdninové křížníky

norove na cestachKochám se výdobytky Československé techniky až mi srdce zaplesá

export do norska traktor zetorA cestou se ke mě přidávají všeliká zvířátka. Asi taky chtěj vyfotit, jako ty kravky.

norske zemedelstvi

Checkuju internet jak je to s prací, projíždím internetvá fóra, dotozuju se na nav.no, což je místní obdoba úřadu práce. Díky Barče z mojestarosti.cz se seznamuju s jejím kamarádem Alexem, člověkem, který v Norsku už asi 5 let bydlí a který mi píše něco ve smyslu “Co děláš tak na severu? Pojeď na jih, tu je práce dost a neznám nikoho, kdo by tu práci nenašel, když chtěl!”.

Zjišťuju, že v půlce července začít hledat práci na farmách je pozdě a tak na Bergenské fjordy pozvolna zapomínám a vydávám se směr Oslo.

A snad nemine povoz, který by za sebou neměl něco zapřaženýho.

autoimport norsko

prazdniny v norsku karavankoně samozřejmě

konsky povoz v norske priroderůzný futuristický zahákovadla

futuristicky zahakovadlai motorky se přidávaj..šílený.sajdkara norsko

 

Příroda jižně od Trondheimu už není tak krásná jako na severu, přece jen zemědělství a i doby a dopravní, elektrická a všelijaká další infrastruktura její tvář slušně poznamenává, ale pořád je na co se koukat. Těch odstínů zelený jako tady jsem ještě neviděl.

Počasí se tak trochu kazí

pocasi v norsku v lete

Ale občas má i ono i příroda své světlé chvilky a přece jen s tou naší krásnou skororovinou se to nedá srovnat. To šumění z repráku je autentická nahrávka vodopádů – nerozbil se vám comp.

[pano file=”http://storage.spacecatcher.com/places/norway/waterfall-upstairs/waterfallupstairssharp.html” width=”400″ height=”200″ preview=”http://www.rubenlang.com/wp-content/uploads/2014/10/waterfallupstairssharp400.jpg”]

Noha pod podlahou, navečer míjím Lillehammer

Lillehammer

A vzpomínám na všechny ty běžkaře na lyžích. To byl sport, co mě z postele bavil rozhodně nejvíc (byl jsem během Olympiády 94 (i 92) nemocnej, tak jsem nemusel do školy a koukal a koukal). Daehlie..hmmm, to bylo pokoukáníčko. Ale stejně jsem držel palce Smirnovovi.

Čas kvapí a už je to tu, něco, co jsem skoro dva týdny neviděl. Pánečku, to je pohled!

pulnocni mesic v norsku

V noci je tu tma. Wow, úžasnej jih, sice jen na pár hodin, ale je to tááák úchvatný.

Ráno do Osla je už jen kousíček, ale protože využívám okresku a nejedu po dálnici, cesta se zase mírně komplikuje.

norsko po okreskachnaštěstí řidič náklaďáku mi říká, že se nemám čeho bát a že se za chvíli dostanu na dálnici. Nutno poznamenat, že skvělou angličtinou. Měl pravdu, asi po 500 metrech je hliněný kruháč pro vozidla stavby s napojením na dálnici. Vyrážím, kouknu vlevo a vidím doslova bagrové galeje 🙂

bagrove otroctviCvíle napětí..a jsem v Oslu. Parkuju někde zkraje a dávám si asi hodinovou procházku směr centrum. Oslo mě nějak nebere ale fajn že už vím, že krom Alláha je vše v pr..oslo muhammadTrochu nudný město. A kua drahý. Stavuju se v Adeccu, přes který jsem před časem měl práci ve Vídni (kde jsem si ji sjednal během první návštěvy bez ohlášení), jenže tady je to takový, že se musíte registrovat přes web, poslat CV, dohodnout termín s určitě naprosto vytíženym HR člověkem a pak možná… Možná mě nebere a padám pryč, někam na norský venkov. Ani nemám moc náladu fotit, tak tady jen jeden umělecký racek z Osla.

rackove v oslo

Stavím u odpočívadla. kde je i možnost koupání, koukám, že vedle stojí auto se slovenskou značkou, u něj švarný junák Jano ze Slovenska a dáváme řeč. Maká tu jak šroub u jednoho Nora a prečo nie, zajtra sa ho spýta, či mu netreba ješte dvoch rukou. Pozdějc večer přijíždí ve dvou transportérech ještě početná grupa cigošů z Bulharska a máme o noční zábavu postaráno.

A tak nazajtra sa Jano vrací z práce, že áno, a mám dojisť. Fajn, potkávám Tonyho a snažím se ze sebe vypotit pracovní maximum. Chvíli po obědové přestávce za mnou Tony přijde, jestli náhodo nemůžu přijít i zítra. Super mám práci! A taky první vydělaný norský královský koruny a za ty jsem udělal to skvělý sushi, co vidíte.

prace v norsku

Dva dny utečou a Tony odjíždí na dovolenou s rodinou, jak jinak než po Norsku s karavanem a domlouváme se, že budem pokračovat po jeho návratu. Takže hned po dvou dnech práce dvoutýdenní dovolená. No není to Norsko krásný??

Příště o dovolené a dalším vývoji.

oslo praha letecky

letadlem na skok do Prahy

Část čtvrtá, Peripetie ..

Večer po práci se seznamujem s jedním skvělym místním týpkem ze severu jménem Bjorn. Je to člověk, co bydlí kdesi na samotě a vaří si vlastní pivo, už asi 20 let. No a krom toho si jezdí nakupovat Whiskey do Švédska. A je to na něm znát. Původní intelekt nezapře, fakt chytrej člověk, ale nic se nemá přehánět – ani alkohol:).

Čas letí, kecáme o všem možném a a všechno je strašně zajímavý, samozřejmě se ptám na spoustu věcí, co mi nejsou jasný v norský gramatice a taky dostáváme tip na výlet. Je to Fredrikstad a jeho Gamle Byen (Staré město). Z ptačí perspektivy vypadá jako Terezín a z té lidské nějak takto.
Fredrikstad norske kralovske mestomestecko fredrikstadA kedže je u fjordu, nemůže chybět ani tento pohled.

rybarske lode fredrikstad norskoJako né že by to nebylo pěkný městečko ale raději mu dáváme pápá a razíme ke fjordu. Teda prakticky u něj sme, ale myslím do přírody, do té norské krásy, která vypadá nějak takto

jachta norske fjordy

pristav fredrikstad norsko

 

zapad slunce u fjordu norsko

 

i psisko se bavi

pes a more fjordy v norsku

 

Jinak s psiskem byla sranda. Nejdřív vůbec do slaný vody nechtěl, jako trvalo to aspoň hodinu, co pořád chodil k vodě, smočil tam tlapku, pak jí otřepal, popošel asi 5 metrů a zas to samé znovu.

Pak tam vlez a zas nechtěl ven.

Den byl fajn, ale zpět do Mossu .. i když, málem jsem si spletl auto 🙂

ford mustang v norsku

Jano má přes týden dohodnutou práci na kterou dostal kontakt od jiného Slovačiska a pak chce jet na dlouhý výlet na sever. Je to fajn chalan, jen naprosto nedůvěřivej. taky skvělej norskej příběh:

Vyrazil ze své salaše kdesi uprostřed februára stopem se psem s cílem procestovat Norsko a vydělat nějaké peníze. Po 10 dnech stopování a různém mrznutí kdesi v Dánsku zjistil, že bude lepší Jet do sluné Itálie, do Říma, za kamarádem, který tam má hotel, vydělat nějaké peníze a vyrazit do Norska až bude víc teplo a taky víc vidět. A tak vzal první kamión který mu přišel pod ruku a jel tím směrem. S řidičem se dal do řeči a když se u Frankfurtu jejich cesty měly rozdělit, zeptal se Jana řidič, jestli mu nemůže nějak pomoct. A tak Jano řekl, že snad jen pokud by věděl o nějaké práci. Řidič vzal telefon, někam zavolal, dal Janovi adresu a řekl. Tohle je hotel, kde se máš přihlásit.

Byl to hotel poblíž letiště a Jano tam 3 měsíce pracoval. 800 Eur/měsíc čistá ruka, navíc ubytko a jídlo “v ceně”. 3 měsíce uběhly, byl čas vyrazit do Norska a osud zasáhl, Jano dostal nabídku koupit starší Mitsubishi z 97 s nelítanejma 60ti tisícema – po důchodci, který neprošel zdravotní prohlídkou, za úchvatných 200 eur. Pak vyrazil na Slovensko přihlásit káru (což stálo dalších asi 400e).

S pár zbylejma eurama a plnou nádrží se psiskem na sedačce spolujezdce vyrazil směr Norsko. A sem dojel přes ČR, Německo, Dánsko, dva mosty po 40ti eurech, Švédsko až dorazil na koupací odpočívadlo, se zbylejma 120 norskejma korunama a benzínem asi tak na 100 km. Což na procestování Norska moc nestačí. No a tak zaparkoval na odpočívadle kde se potkal se sousedem, Erikem, Slovákem co bydlí asi 20 km od něj kdesi na Sliači.

Po dvou dnech stěžování si na naprdsituaci dostal od Erika radu, že ať prostě chodí městem a ptá se každýho koho potká na práci. Šel den za dnem a po čtyřech dnech narazil na na zahradě pracujícího Tonyho. Ten měl čerstvě zrekonstruovanej dům a zahradu v postapokalyptickém stavu. Dali se nejdřív do řeči a pak do práce. Kilo na hodinu čistá ruka.

Tak to šlo den za dnem 10 dní a to je právě okamžik, kdy se moje a Janova cesta protíná.

 

a tak zpět do přítomnosti..

Jano vůbec nesdílí moji víru v to, že se naučím za tři měsíce norsky (alespoň B1). Prý to není možný, že potřebuju učitele, kurz a bůhvíco všechno. Snažím se ho udolat argumentem, že už jsem se samostudiem kdysi za tři měsíce naučil italsky. Ale dle něj není norština italština a tak jednoduše to nejde. OK, ať myslí, jak chce. Ja pokračuju ve svém denním hodinovém penzu a právě pořážím osmou lekci.

Jelikož učit se celý dny nejde, vydělávám si tradičním způsobem lidí, co nemaj do čeho píchnout, sbírám plechovky a lahve. Jako ne že by to nešlo

sber lahvi prace ve skandinavii

Ale pak naházíte všechny ty plechovky a lahve do automatu a ten vám napíše tohle

 

sbirani lahvi prace v norsku

Každá věc je sice minimálně za 1 NOK, jenže jen každá norská věc. Všude se válí strašná spousta plechovek původem ze Švédska (či Polska) a za ty dostanete prdíka. Jo a ještě si můžete splést čudlík a všechno vaše snažení můžete poslat na červený kříž. Což, když je záměr, tak to je OK, jenže nechtěl bych teď porovnávat hloubku kapsy mojí a červenýho kříže.

Dělám to tak asi tři dny a pak mě to přestáva bavit. Cena/výkon – bída. Navíc už jsem byl královsky zaplacen a práce přede mnou, tak to nemusím hrotit.

Jano dodělává byznys a odjíždí na sever, já zůstávám na jihu a užívám si skvělýho počasi (který je tak skvělý, že se dostává na titulku v novinách!).

norske pocasi

 

Každej den na pláži, jíst co mám, pít co mám, učebnici norštiny taky mám, jo a navíc, všichni tu jsou hrozně přátelský.

Taky zjišťuju, že už mám komplet jazykovou výbavu na pozici prodavače v supermarketu:), takže mám o budoucnost kdyžtak postaráno.

Hai! … zpracovávání nákupu …trettifem … puse? .. Kvittering? .. Ha det bra!

Ahoj, chramstání, třicet pět.. Tašku? Stvrzenku? Mějte se!

Ještě o tom popřemýšlím.

 

Týden bez Jana uteče strašně rychle, mý dny jsou trochu stereotypní – celý dny (a ty jsou tady kua dlouhý) ležim na pláži, láduju hlavu norštinou a pracovní sešit všema možnýma cvičeníma norštiny a do toho plavu – a po týdnu jsem dal v šest sérií po 400 metrech tedy asi 2,5 kiláku (nějaký to čvachtáto k tomu a matika musí stranou). A moře není bazén, mám z toho radost – a(le) skvělý. Skoro už můžu na Hawaii, na Ironmana.

A taky se bavím koukáním se na trajekty. Silnice mezi Moss a Horten nevede (což je nahrazuje spojuje tohle super plavidlo) a jelikož je tu frmol, bo jsme na hlavním tahu do jižního Norska, řidiči trajektů se snažej ušetřit každou vteřinu a už tak dobrý dvě tři minuty před přistáním otevíraj hledí.

trajekt norsko moss horten

A stává se náhoda, co ve velkém pozmění mojí norskou budoucnost. Jdu takhle jednou v jednom místním nákupním centru na záchod, potom co vyjdu si asi po pěti minutách říkám “kua, foťák, jsem ho zapomněl u umyvadel! Tak se vracím a ve dveřích potkám chlápka co se ptá, či jsem tam nezapomněl foťák? Tak říkám, že jo. Pořád tam byl. A s tím chlápkem – asi šedesátiletym Norem, co kulhá a jmenuje se Kristian (jako ten slavný norský král) se dávám do řeči, je tam ještě s jedním maďarským párem asi třicátníků. Tak tak kecáme o životě, on mi dává na sebe kontakt, že ať se mu ozvu příští týden, že jeho návštěva z Maďarska odjede a že můžem zajít třeba na ryby (což mě láká, protože strašně toužím se stát Norem se vším všudy :)!

Pak začínám zas u Tonyho, který se vrátil z dovolené. Zušlechťujeme zahradu a z několika desítek několikdesítek až stovek kilogramů vážících šutrů děláme plot. Týden uteče ale je to už jakési jiné. Další týden se má malovat dům, ale Tomy říká, že si ještě musí rozmyslet barvu a že příští týden nic, že mám přijít až ob týden.

No jak se říká, práce neuteče, nemá nožičky a vzhledem k počasí mi to až tak srdce netrhá.

Volám Kristianovi, že teda se můžem vidět a že se mám u něj stavit. A poznávám strašně super člověka, který nekulhá, ale kvůli pádu ze skály přišel o nohu. Pracoval 16 let s uprchlíkama a je to jeden z těch Norů (jakože jsou takoví skoro všichni), kteří když vidí, že máte o Norsko zájem, udělaj všechno proto, aby vám pomohli. Čas letí, nikam nejdem a nakonec mi nabídne, zda nechci vyměnit moje nomádské bydlení za postel. Velmi se diví, že s díky odmítám.

V pondělí jdu dle dohody k Tonymu a dozvídám se od jeho ženy, že je ještě v přáci, ale pro mě už žádnou práci nemaj. WTF!

Ale OK, ne že bych s tím nepočítal. Než se stačím rozkoukat v nové situaci čerstvě nezaměstnaného, volá mi Daniel. Tonyho soused co opravuje svůj dům. Koupil ho dost zanedbaný pro svoji rostoucí rodinu (4 děti – ale etnický Nor!), jakože myslel že spoustu práce udělá sám, ale přece jen zaměstnání, 4 děti, žena, že jestli bych mu mohl pomoct zdevastovat kuchyni a koupelnu.

Přišel jsem k němu v půlce srpna a odjížděl…v půlce listopadu.

Ale abych nepředbíhal. Úkol zněl jasně:

Tohle rozbij

prace v norsku

A sem to vyhoď

prace norsko

 

Makám dál a když bylo po pár dnech dobojováno, došlo na další level, zničit koupelnu.

dobra prace v norsku

A tohohle úkolu jsem se zhostil se vší svou citlivostí

prace ve skandinavii

 

Původně měla moje práce s tímto skončit, ale jelikož spolupráce je bezchybná, zeptá se mě Daniel jen tak mimochodem, že jestli mu tam nemůžu ještě s něčím pomoct. No jasně, že můžu. Navíc se stěhuju do domu. Sice na zem, ale mám střechu nad hlavou, hurá! Super, mám první norský bydlení. A to vypadá nějak takhle.

prvni-bydleni-v-norsku

Tahle fotka mi připomíná film jménem Ratatouille a scénu, kdy Linguini přichází s Remym k němu domu, ukazuje mu svůj byt se slovy: “Jo, já vím, není to tu nic moc.”

Ani tady. Ale nejsem tu na pětihvězdičkovym výletě v Intercontinetalu. Už je venku občas dost hnusně, prší, zima začíná klepat na dveře, tak jsem rád za střechu nad hlavou, tekoucí vodu a taky elektřinu. Navíc není všm dnům konec, že.!

Vypadává mi plomba z osmičky (kterou tam na jaře dávala zubařka s tím, že ten zub nepřežije zimu), ale zatím vše OK, nic nebolí.

Užívám si Norska a přírody, bydlím na ostrově, zahrada s výhledem na Fjord, a takový procházky tu máme.

vzpominka-na-norsko

Další pracovní level je malování. To má jednu grandiózní výhodu, můžete při práci vypnout a celý den poslouchat norštinu. Poslouchat do aleluja slovíčka, texty, a stažený pohádky. Poslouchat něco pořád dokola prostě funguje, slušněj brainstorming. Jsem ve čtrnáctý lekci. Navíc jsem si díky gigadokonalý stránce libgen (nejlepší elektronická knihovna) stáhnul nějaké anglické učebnice norštiny a tak tu mojí studuju a další dvě čtu. Skvělý, že se dozvídám a začínám chápat nějaký věci a gramatické jevy, který jsem díky tý český uplně nechápal (např. proč je norsky správně “ta teta” i “ten teta”).

A co se neděje, volá mi Dominik, další zdejší soused, že prý potřebuje udělat jen něco malýho na zahradě.

prace-v-norsku

Paráda, mám dvě práce a desetihodinový pracovní dny. Ale jelikož jsem placen v norských korunách, dá se to přežít. S Dominikem už se snažím mluvit norsky, ne že by to ještě bylo plynulý (však do konce učebnice mi zbývá ještě asi 6 lekcí), ale evidentně je to tak dobrý, že mi nechce věřit, že se učím od června. Ale jo, mám z toho radost. Už nadruhý den mě ukazuje jako atrakci svýmu tátovi :), jo, je to fajn. Navíc. Sice se mi nepodařilo dosáhnout svýho cíle a do měsíce vydělávat 2 tis. euro, neb už to je 2 měsíce od nástupu na trajekt, avšak teď tu částku zas vydělávám za dva týdny. Takže super! Jen tak mimochodem se dáváme do řeči o medu a ještě než jdu druhý den domů, tak když se vrací dom, přinese mi plechovku medu se slovy, že tohle je nejlepší norský med a ať mi chutná.

Dominik je fyzioterapeut a to co dělám jsou přípravné práce pro jeho novou garáž. Krom třech rodinných BMW má taky jedno Ferrari (360ku). Když u něj končím se svou prací, říká, ať se stavím kolem půlky listopadu, že mu pak můžu pomoct s dodělávacíma pracema na garáži. Super.

Dny plynou, norština pokračuje a při poledních pauzách studuju skvělý kurz “rychloantropologie” (A brief history of humankind neboli rychlá exkurze do dějepisu člověka – kurzu o tom, jak se z naprosto všedního druhu africké opice jménem Homo sapiens stal druh, který ovládl celou planetu). Ten připravil dr. Yuval Harari, profesor hebrejské univerzity v Jeruzalémě) a to díky Coursera. Jedná se o takzvané MOOC – masivní otevřené online kurzy a na nich můžete najít kurzy vynikajících profesorů těch nejprestižnějších univerzit napříč všemi obory. A rozhodně se vám bude hodit angličtina. Pokud angličtinou nevládnete, doporučuju jeho knížku.

Krom toho párkrát navštěvuju Kristiána a kedže počasí už není co bývalo, sem tam prší, sem tam zima, hrdinství musí stranou a nakonec přijímám Kristiánovu nabídku, že jestli fakt nemám zájem o ten pokoj, co mi nabízel. No a jakože mám. Takže se stěhuju do takovýhohle bejváku

ubytovani v norskuS takovouhle postelí

bydleni v norskuA především, takovýmhle výhledem

norska krajina fjord

Bydlení u Kristiána má spoustu výhod, jednou z nich je, že mám přístup k rodilému mluvčímu v norštině. Už jsem zjistil, že nejlíp si do hlavy nabouchám slováčka tak, že je poslouchám a pak k nim v duchu přiřazuju jejich český význam. Bohužel doprovodná CDčka k učebnici norštiny obsahují takto namluvené pouze šest lekcí. No a jelikož jsem slovíčka do 14 lekce už zvládnul, poprosím Kristiána, či by mi namluvil i zbytek. A tak je mám, ještě k tomu přidávám nepravidelná slovesa a megabrainstorming může začít. Dobře se to doplňuje s celkem nudným malováním. Navíc jsem si slovíčka nafotil abych je měl u sebe i když nemám knížku, takže když nevím, šáhnu do kapsy, vytáhnu Telefon co je chytřejší než já a hned vím.

norska ucebnice slovicka

Děláme taky výlet po okolí, navštěvujem super rybářskou vesničku Sol a taky jeden z místních hřbitovů. Většina z nich má ve svém středu krásné dřevěné kostely. Ne však tento.

kostely-v-norsku

V devadesátých letech totiž ten místní lehl popelem při žhářských akcích místních satanistů. Norská blackmetalová scéna byla tehdy světově proslulá a její tvrdé jádro se motalo okolo skupiny Mayhem. Abyste si udělali lepší představu o tom, jací šílenci ji tvořili tak vězte že jeden zpěvák (s přezdívkou Dead) spáchal sebevraždu a baskytarista (Count Grishnack) zavraždil kytaristu (Euronymous). U soudu se pak hájil tím, že měl zato, že kdyby nezavraždil on jeho, udělá to on jemu.

Na albu de mysteriis dom sathanas můžete slyšet jak vraha, tak i jeho oběť. Bubeník kapely (Hellhammer) byl rodiči oběti požádán aby baskytarovou stopu odstranil a nechal jí nahrát někým jiným a přislíbil to udělat. Ovšem toto řekl po vydání alba: “Zdálo se mi nanejvýš patřičné nechat vraha i jeho oběť na nahrávce. Slíbil jsem stopu odstranit, ale nikdy jsem to neudělal”.

Tak takhle to tehdy bylo.

Mayhem se nedá moc poslouchat, co, ale pokud si chcete udělat představu jak zní ten nejlepší norskej blackmetal, můžete zkusit Emperor

Dny plynou a najednou se tu objevuje Sanny, Indonézan, který před lety přijel do Norska, aby tu pracoval jako zdravotní bratr. A kedže taky neměl úplně pořešené bydlení, bydlel tehdy skoro dva roky tady. Teď se přestěhoval do Osla a jen přijel na dvoudenní návštěvu.

Abych tu nebydlel úplně zadarmo, tak se dávám do vaření, což mě i baví. A nakupuju suroviny. Kua, tak drahý maso jako je tady jsem ještě nepotkal. 259 norskejch korun za kilo hovězího? Ale co bych pro skvělej guláš neudělal. Piva ale kupuju nealko, ty se daj cenově zvládnout (stejně jsou nebetyčně drahý). A navíc musíte dávat pozor abyste v dobré víře nekoupili tenhle fake!

norske-pivo-budweiser fake

 

Šmakáme si, jen Sannymu nějak nejedou knedlíky – no co, jeho smůla.

gulas-norske-jidlo

V pátek Kristiánovi oznamuju, že od neděle mluvíme jenom norsky. Už cítím že přichází čas ale vždy je to takové půl napůl (mix s angličtinou). Den oraz, v sobotu jen anglina a pak přichází ten den D, celý v norštině. Jasně že nemluvím jak rodilej Nor. ale začal jsem před 10 týdnama, neměl učitele, ani žádné předchozí znalosti norštiny (snad krom “skål”). Jen učebnici za pár stovek a odhodlání a vytrvalost tomu věnovat potřebný čas (4-6 hodin denně).

Čas plyne a je jasné, že zub musí ven a že včera bylo pozdě. Zjišťuju, že vytržení zubu v norsku stojí 860 NOK a cítím alespoň malé zadostiučinění, když už to všechno, že vytržení zubu je ten nejlevnější zákrok u zubaře. Nicméně při cenách letenek do Prahy si říkám, že je na čase udělat si výlet do rodné vlasti. Taky norština trochu upadá. Kristián stále přepíná do angličtiny, protože se potřebuje vykecat a norsky mu samozřejmě rozumím mnohem míň. A taky, jako by můj zájem o norštinu tak nějak opadal. Uvidíme, každopádně pokračuju ve studiu.

Kupuju letenku na středu, domlouvám se s Danielem, že jasně že přijedu hned příští pátek, však jsem koupil letenku nazpět s Wizzairem za celých 274 CZK, tak to přece nenechám propadnout. Domlouváme tedy, že příští sobotu v devět ráno sraz do práce.

A vyrážím na letiště v Oslu (mojeho spolehlivéh Toyotího oře tedy nechám v Norsku). Nasedám do letadla Norwegian směr Praha a užívám si let. Přistávám v Praze a jdu jen narychlo vyřešit jeden byznys do pankráckého Toweru. Vystoupim z metra a mám dojem, že jsem stále v Norsku. Velký Auto a za nim jachta.

yachta-norskoA frčim směr dom.

praha oslo praha

Z prahy busem do Wroclawi, letadlem do Osla a zpět do Prahy autem

Část pátá, katastrofa ..

Praha je fajn, potkávám pár kamarádů a užívám po šesti týdnech nepracovního víkendu. A pak zubař. V jedenáct jsem na křesle a po zkušenostech s předchozíma osmičkama (3 už jsou venku) nevím co čekat.

Zubařka bojuje, já bojuju, ale po třičtvrtěhodině lítého boje to je bohužel remíza. Půl zubu je venku a půl zubu stále uvnitř. Zubařka by potřebovala víc rukou, ale kolega z vedlejší ordinace má dovolenou. Jsem tedy přeliftovanej na Karlovo Náměstí na zubní chirurgii. Tam pak po třech hodinách čekání přicházím konečně na řadu. Snad poprvé, co se do zubní ordinace fakt těším. Navíc jsou tady všichni hrozně milí. A sympatický.

Spolu se mnou ještě přivezou do ordinace (pro ty kdo na Karláku na stomatochirurgii ještě nebyli, ordinace je místnost asi 5×15 metrů s řekněme 5ti křesly oddělenými přepážkami, takže takovej zubařskej openspace) nějakýho bezdomovce na lůžku. Evidentně opilej, možná dostal přes držku od nějakýho jinýho bezdéčka. Samo že mu nefunguje anestézie na 100%, a tak pořád jen nadává stylem: “děte doprdele, nechte mě bejt. Děte doprdele” a sestřičky ho pořád uklidňujou a doktoři mu poskytujou tu nejlepší péči co může dostat.

No a ke mě přijde doktor, koukne na mě, dá mi anestézii, poodejde a pak ho slyším: “Připravte mi chíru”. Ale to určitě není pro mě, v ordinaci jsou další 2 lidi.

Cítím, jak anestézie začíná působit. Teda je to mnohem větší šleha než jsem původně dostal u zubařky, nebo se to násobí. Strašně srandovní pocit v uchu mám. Asi za deset minut přijde doktor, koukne na mě a říká: “tak půjdeme na to!” a mě se před očima blejskne skalpel. Tak přece byla ta chíra pro mě.

Díky vymoženosti zvané anestézie a tak skvělému personálu co se málokde vidí se však následující asi půlhoďka dá v pohodě přežít. Nakonec mi do pusy namontujou asi 7 samovypadávacích mašliček (stehů) a můžu frčet. Platím třicetikorunu poplatek a ptám se doktora, jestli můžu v pátek letět do Norska. A on, že samozřejmě že pokud nenastanou komplikace, tak můžu.

Komplikace sice nenastávají, ale následuje týden v posteli a na antibiotikách (standardní věc po takovém zákroku), pusa nateklá a sice nic nebolí, cestovat nejde. A tak ve čtvrtek píšu do Norska, že zítra určitě nemůžu letět a v sobotu ať se mnou tedy Daniel nepočítá. A mě ulítává letadlo. Ale to neva, kupuju let na další pátek.

Pracovně by se mnou stejně nic nebylo. Pusu nemůžu vůbec otevřít, když se hodně přemůžu, tak sním přesnídávku. Mám tedy v Praze extra týden. S jedním kamarádem řešíme jeden, kde využiju svoje fotící schopnosti a taky přemýšlím o životě a lidech. Mám čas zkouknout pár mých oblíbených streamových pořadů. A mezi nimi tento (to pro mě v současnosti důležité zazní kolem druhé minuty). Angličtina. Jasně, lingua franca dnešních dnů. Má smysl šperkovat norštinu? Chci vlastně vůbec v Norsku zůstavat? Nebylo to celý jinak?

Jel jsem do Norska vydělat peníze a vypadnout. Najednou zjišťuju, že jsem sám sebe přesvědčil, že se musím naučit norsky a že tam chci zůstat. Původně jsem chtěl jet na jih, k Bergenskému fjordu sbírat jahody. OK, když nebylo tohle, je super že jsem našel něco jinýho co funguje, ale proč jsem vlastně jel na sever. Jen proto, že byl levnější trajekt z Tallinu do Helsinek než z Rostocku do Trellborgu? Začal jsem se učit norsky jen proto, že jsem si řekl, že když už se teda vylodím v Helsinkách, tak pojedu do Tromsø. A když pojedu do Tromsø, musím se naučit norsky protože na severu prostě musíte umět norsky. Jenže já vlastně na severu už nejsem. A ani jsem nikdy pořádně nebyl. Hmmm, zajímavý. Myslím že je tedy na čase přehodnotit stav.

Chci zůstávat v Norsku? Ne. Je tedy potřeba norština? Ne. Je potřeba angličtina? Ano. Je úroveň mojí angličtiny C2? Ne.

Slovíčka z učebnice norštiny mám naučený celkem všechny, cvičení mi ještě dost chybí, ale pokračovat nebudu. Mělo by to smysl? Ne. Někdy si stačí položit celkem jednoduché otázky aby člověk mohl jít dál.

Dostávám zprávu od jedněch známých, že by chtěli, abych jim dělal průvodce při jejich asi měsíční cestě po národních parcích na západním pobřeží USA v květnu příštího roku. Sešli jsme se a jejich nabídka teda vůbec nezní tak, že by se nedala odmítnout. Vám by to možná znělo fajn, ale mě moc ne. V cestování a všem kolem se trochu vyznám a dělat někomu zdarma řidiče se mi nechce. Domlouváme tedy tak, že oni zaplatí náklady a když seženu další lidi, ti mi mohou zaplatit nějaký honorář, výživný a tak. OK, to už by šlo.

Týden je za mnou a já vyrážím do Wroclawi, odkud mi letí letadlo do Osla (Torp). Wroclaw je fajný polský město. Sice jsem tam kdysi málem dostal přes hubu od místních skínů (a to už jsem ani neměl číro), ale to už je dávno zapomenuto. Teď se sem razim vyspat, abych mohl být ve tři na letišti připraven k odletu.

polaci v norsku rynek ve vroclavi

Cestou na letiště ještě potkávám tohle polské umění. Maj teda dle mého trochu zvrhlý vkus.

polske-umeni ve wroclavi

Let je fajn

letecky-do-norska-oslo

a v sobotu v devět jsem konečně zase u Daniela v plné síle připraven budovat jeho nový dům (a být za to náležitě zaplacen). Kristián když jsem byl pryč, byl na výletě v Ålesundu, což je strááášně krásné norské město. Je zajímavý např. tím, že jsou jeho ulice široké právě na dva koně.

Ålesund v norskuByl tam u jedněch svých známých – uprchlíků ze Sýrie. Když jsem otevřel dveře a on mě uvítal, málem jsem dostal šok, vypadal jak převtělení Hitlera. Nabarvený vlasy ulízlý na patku a přiblblej knírek. Skoro jsem si to bral osobně. Tak si vyprávíme jak jsme se měli a jsem celkem rád, že jsem zas tam. A pak zase práce. Jelikož Daniel upgraduje dům opravdu zostra, s rodinou se rozhodli, že budou mít teplo rodinného krbu v novém domě také u nového krbu. A tak ten starý musíme zbourat.

Bourani-krbu-norsko-prace

 

bourani-krbu-prace-norsko
prace-v-norsku-krb
prace-ve-skandinavii-norsko

No a pak to uklidit a odvézt.

letni-brigada-v-norsku

Akční práce pomalu končí a zase se pouštím do starého dobrého…malování.

letni-brigada-v-norsku-na-farmach

 

Strop, lišty, okna, futra, stěny, podlahu v přízemí, dveře, 3 vrstvy a 240 metrů čtverečních plochy. Jakože málo toho opravdu není.

A u Kristiána máme další zajímavou návštěvu. Přijel ten jeho známý Syrský uprchlík – Saed. Kristián se mu tu snažil pomoct s přestěhováním do téhle oblasti. Přece jen kolem Ålesundu není moc co dělat. Saed je právník a v Sýrii se věnoval rodinnému právu. Jo ano, i já jsem z toho byl překvapen, neb takhle ze středoevropského pohledu mi rodinné právo v zemích typu Sýrie přijde poněkud jednostranné. Ale to je jen můj středoevropský pohled.

Každopádně měl zajímavý příběh. Po necelém půlroce od vypuknutí občanské války v Sýrii utekl s rodinou do Lybie, kde pracoval rok a půl jako opravář praček a myček. Potom si za 4 000 dolarů (1 000 USD/os.) koupil pro sebe, svou ženu a dvě děti lístek na palubu uprchlické lodi mířící k Italským břehům. Oni čtyři také byli na lodi jedinní nečernoši. S velkou dávkou štěstí dopluli živí k italským břehům. V Itálii chvíli pobyli v uprchlickém táboře a poprosil o možnost vycestovat do Norska, neb tu má několik známých a tu po pár měsících získal.

O přístupu Italů mluvil téměř v superlativech.

Jsem rád, že máme novýho člena domácnosti. A stále tu samou práci.

Při práci už ale neposlouchám norštinu, a switchnul jsem do angličtiny. Stáhnul jsem si spoustu audiověcí a brainstorming, tentokráte anglický, může začít. Každé slovíčko které neznám si zapisuju, naučím..a pak už ho znám. Easy as a death (hey, je to gramaticky správně?).

Po několika dnech mě to však nějak přestává bavit. Chtělo by to něco..něco..něco..něco poučnějšího. A v mysli si vybavuju jméno z asi předpředloňské diskuse na webtrhuPavlína. Nějaká Pavlína. Ne, nějakej Pavlína. Steve Pavlína! A nejen že nacházím stránky plné skvělých poučných informací, a s několika podcasty o podnikání. A jelikož se vrhám touto cestou, proč nečerpat informace i zde?! Přece jen, proč poslouchat pohádky, když můžu poslouchat něco, co mě posune v životě i v podnikání. A ještě to poslouchat v pracovní době! 🙂

Upřímně, zaujal mě ten člověk hned od prvních slov. A tak postupně poslouchám všech jeho 25 podcastů. A pak většinu z nich ještě několikrát. Podtitul podcastů zní “Stevepavlina.com personal development for smart People podcast nr. xxx”. No a jelikož ještě pořád nevím, jak přesně přeložit to “smart people”, zatím jsem to přeložil jako “osobní rozvoj pro lidi, kteří to mají v hlavě v pořádku, nebo by alespoň chtěli mít“. Je to tak trochu ofenzivní, a určitě to ještě změním, ale tady tuto verzi nechám”.

Jeho první podcast začíná právě takovýmito slovy:

“Jelikož toto je můj první podcast, dovolte mi začít vysvětlením, co myslím pojmem „osobní rozvoj pro lidi kteří to mají v hlavě v pořádku, nebo by alespoň chtěli mít.“ Jsem si jistý, že máte alespoň nějakou zkušenost se samozvanými instantními pseudoodborníky, kteří se vás prostřednictvím laciných frází snaží přesvědčit, že dosáhnete zaručeného úspěchu, (zdraví,) bohatství a štěstí ve všech oblastech života hned potom, co si koupíte to, co prodávají. A, samozřejmě, pokud si to cokoli co prodávají kopíte, zjistíte, že jste zakoupili pouze pár recyklovaných frází, které nemají žádný prožitý obsah. (no) A za čas zjistíte, že jste sice naplnili kapsy těch, kteří takové fráze prodávají, váš život se ale nějak výrazně nezměnil.

Pokud posloucháte tento podcast, budete pravděpodobně inteligení lidé, a já vás nechci degradovat nabízením snadných a rychlých řešení veškerých vašich problémů. Prostě proto, že realita osobního rozvoje taková prostě není. Je to spíše dlouhý, namáhavý a metodický proces proces, který navíc zabere neuvěřitelné množství času úsilí a někdy může být i bolestivý. Ale v dlouhodobém horizontu v řádu let se rozumně vedený osobní rozvoj vyplatí.”

Mezitím co se nestane, přijíždí další obyvatelé bytu. Maďarský pár, se kterýma jsem se kdysi potkal ještě spolu s Kristiánem v tom nákupním centru, kdy jsem zapomněl foťák u umyvadla na záchodech.

Samozřejmě jsem s nima hodil řeč. Bylo to majinko obtížný, neb jejich angličtina nic moc (abych to ilustroval, když jsem se ptal Attily (mužská část páru), kolik mu je, trvalo to dvě napínavé minuty, než jsem se dočkal odpovědi. Chvíli to dokonce vypadalo, že je mu přes sedmdesát, ale nakonec jen třicetsedm).

Jen tak mezi řečí jsem se zeptal, či přijeli hledat do Norska nový život a dozvěděl jsem se, že hledají nový život už potřetí. Prvně to bylo v Maďarsku, podruhé v Německu – což mě zaujalo. A tak jsem se zeptal, co se jim v Německu nelíbilo? A dozvěděl jsem se velké zajímavosti. Pracovali asi dva roky v krásném to městečku jménem Freiburg v hotelnictví, ale tam se k nim prý chovali, jakoby to byli auslendří póvl z východu (tohle udělej, tohle nedělej, přines, odnes, ukliď atd.). Tyvole tak to mě poser. Anglicky bída, německy uměli jen o trochu líp a oni se divěj, jaktože se k nim nechovali jako k Němcům? Pak už jsem se radši neptal, co se jim nelíbilo v Maďarsku, asi by mě odpověď zabila. A na to se ještě necejtim.

Jdu se odreagovat k televizi. Hmmm, wow, jej, co to je, to je mi nějaký povědomý, hej, tam bydlí bejvalá, hej, tam bydlím já! Poznáváte?

Norové potěšili (a mě potěšilo to, že jsem tu reklamu taky našel na YT). V telce běží “Věc”. Byl to můj oblíbenej horror za mých mladých let. Možná to taky pamatujete. VHS, 300x přetočená kazeta, kvalita víc šumění než hraní. Prostě paráda a charakter. A teď střih, o 20 let pozdějc na to koukáte na plazmě v HD kvalitě. Jako to charisma bylo ta tam..

Práce už mě tolik nebaví, ale čím víc tak, tím méně tu jsem na prázdninách. Začínám v devět ráno, hoďka na oběd a z týhle fotky, kterou dělám právě po skončení jednoho takového všedního pracovního dne, vyplývá,

pracovni-doba-v-norskuže mám nový pracovní rekord, 11 a čtvrt hodiny v jeden den (hoďka na oběd). Jako sobotkovci by za mě asi radost neměli (a ti norský už vůbec ne), ale víte co já jim na to. Při poslouchání Pavlínovejch podcastů přemýšlím o tom výletu do Ameriky. Vůbec nevím, jak bych to skoulel tak, abych nebyl v mínusu. Jako co to je za vtípky, že bych si měl platit letenku a ještě být rád. Idea, že budu shánět další lidi, abych se dostal do plusu mi nějak neimponuje. Zcestovalej jsem i přes svůj věk násobně víc, než většina Čechů dohromady, dokážu sehnat letenky za půlku, ubytování za třetinu, dva tři dny mi to prostě žere mysl. Až přijde finální čin. Píšu mail ve smyslu: “Když pojedete s cestovkou, bude vás pro dva stát normální třítýdenní okružní cesta národními parky západního USA cca 150 000 Kč (bez jídla, občas se snídaní). A to budete přivázaný ke skupině a žádný vyhození z kopýtka, zastavení v místech kde to je fajn či naopak přeskočení pro vás nezajímavých míst nepřichází v úvahu. Flxibilita nula. A na návštěvu železničního muzea raději zapomeňte, neboť kam nejede skupina, nejdete ani vy.

Za tu samou cenu nabízím nezapomentutelný výlet na míru (tedy, že budu mít vše zaplaceno (včetně letenky) a navíc chci nějakou tu desetitisícikorunu jako honorář” (to abychom se vešli do rozpočtu).

Večer přišel mail: ..moment, jdu mrknout do inboxu.. “Tak my to bereme.”

Skvělý, tak mám práci na příští jaro! Cestovat a fotit a být za to placenej. Konečně!!! Možná za to mohl Steve Pavlína, ale ať je to jak chce, spí se mi dobře.

Malířské práce už mě fakt neberou. Když jsem přijel, moje první denní mzda mi znásobila veškeré mé cash. V současné době i přesto že to je v absolutních číslech víc než to bylo první den, v relativních číslech už to dělá sotva 1% mého rozpočtu. A to už je čas na filozofování, zda mi to za to stojí.

Stojí, hlavně kvůli tomu, že jsem slíbil ten dům pomoct dodělat. Navíc už jsem v takovém tom, že bych s tím nejradši seknul. A to je právě doba, kdy je potřeba ještě vytrvat. Trochu jako když je v šachu napětí středních pěšců. Čím déle vydrží, tím je pak hra zajímavější. Nebo když běžíte, už vlastně ani už nemůžete, chcete odpadnout, ale každou vteřinu ještě jednu vteřinu přidáte. Pak teprve přijdete na to, kde máte limit.

Navíc když se u toho malování můžu vzdělávat, dá se to vydržet. A k tomu, ty podcasty jsou něco, co by mohlo zajímat spoustu lidí. Pořád se někdo někde ptá, jak v podnikání tohle a jak v podnikání tamto? Přijde mi, že tady je vkusně předneseno “must known” know-how každého podnikatele. A jelikož Pavlina v roce 2010 svoje dílo odcopyrightoval, nic mi nebrání pustit se do překladu a nahrání jeho podcastů v češtině. Snad přinesou užitek a víc odpovědí než otázek všem začínajícím podnikatelům, kteří nemaj dost posh angličtinu na to, aby si to mohli poslechnout v originále.

U Kristiána už mě to taky všechno dokonale sere, Saed odjel, ale Maďaři zůstali. Ne že by mi vadili lidi v bytě, to je fajn. Ale proč zrovna oni?? (navíc z nějakýho důvodu mi přestal jít net, i když všem ostatním frčí). Snažím se tam nebýt, beru comp a jdu zpracovávat fotky, číst si a učit se na pláž. Jenže ono je 5 stupňů a tak dostávám zákeřnou nemoc jménem rýma a trávím dva dny v posteli. Pak zas práce a když nejsem tam, jedu na letiště Rygge, tam je teplo, elektřina a internet. A tam můžu něco dělat. A trochu závidět těm, co právě odlítají na Tenerife. Za 239 NOK, no neberte to!

Dny plynou a práce na všech frontách pokračuje. A blíží se ke konci. Jednou cestou do práce mě pobaví partička pravděpodobně polských fachmanů. Jeden dělá, druhej na něj dohlíží a dalších pět okouní. Nedá mi to, obracím káru a musím si je vyfotit.

polsky delnici na prac v norsku

(pravděpodobně) polští dělníci v Norsku

Je skoro půlka listopadu a po více jak dvou měsících bourání, stavění, malování a vychytávání přichází žena co za tím vším stojí. Vše je jak má (krom podlah, které se budou měnit nakonec a je na to najatá firma) až na……………….
sezonni-prace-v-norsku

Jojo, 240 metrů čtverečních plochy, stropy, lišty, knihovna, okna, skříně vevnitř, skříně zvenku, zárubně, futra, schody, šprucle u schodů, podlaha v technické místnosti, vše je vymalováno jak má, jen těhle pár prkýnek nějak uniklo naší pozornosti. Takže po zákeřně otázce Danielovy ženy, proč že tyhle prkna nejsou namalovaný jsme se s Danielem dali do nezadržitelnýho smíchu. Je to fakt vtipný, jak kolem něčeho chodíte tak dlouho, až si toho vůbec nevšimnete.

Ještě jsem duchapřítomně řekl, že to bylo schválně, že jsme chtěli alespoň náznakem podpořit ducha domu nechat někde úplně syrové dřevo. Ale to neprochází.

OK, fajn sranda a doděláváme.

letni-prace-v-norsku-a-skandinavii

Tím pro mě moje oddysea u Daniela pomalu končí a kupuju lístek na trajekt Trellborg-Rostock za snesitelných 55 Euro na pondělí. Dům je vymalovaný, a všechny věci, které bych snad mohl dělat jsou hotové. Stavuju se u Dominika a vidím, že garáž už skoro stojí.

malovani-domu-brigada-skandinavie-norsko

Je velmi překvapený z toho že chci jet zpátky do Čech. Ale chci a tak mu dávám kontakt na Attilu že mu s garáží pak může místo mě pomoct on. Podobně jako Danielovi, chtěl by nakonec ještě pomoct se stěhováním, ale já už bych to nedal. Svoje jsem udělal, svoje jsem vydělal, zažil, poznal, pochopil, naučil se, uplaval, vím co je půlnoční slunce a co jsou mínusové teploty a sníh začátkem října. Znám barvu fjordů, severských lesů, vím, jak skvělé je koupat se v divoké řece. Být v krajině, kde kolem sebe nemáte desítky kilometrů nic krom divočiny. Vím, kdy je v Norsku benzín od 2-3 NOK levnější než jindy (vždy v neděli večer a v pondělí ráno), poznal jsem prvně v životě antisemitismus v jeho nejsyrovější formě, kdy jsem se bavil s člověkem, Norem, inteligentním, úplně normálním a on mi jen tak mezi řečí řekl, že všichni lidi jsou super..až na Židy, že Hitler umřel moc brzo.

Poznal jsem několik Norů velmi blízce, i jsem nahlédl alespoň trochu pod pokličku norské společnosti. Jestli je něco naprostá urban legend, tak to, že jsou Norové psí čumáci – právě naopak, jsou to velmi přátelští a otevření lidé.

Ano Norsko je drahé, ale s trochou znalostí nemusíte utratit majlant (nakupujte v KIWI a Rema 1000, MENU si nechte na příště). Proč kupovat 250g másla za 26 NOK, když můžete koupit půlkilo za 30 NOK. Lososy a kuřata jsou levnější než u nás. Jo, hovězí není (cca. 250 NOK/kg) , ale když si uděláte výlet do Švédska na giganákup (jako to Norové běžně dělají), tak i to hovězí nebo vajíčka vás nevyjdou draho. Ani na české koruny a to asi nemusím zmiňovat to, že tady má koruna trochu jinou váhu, pokud tu krom utrácení i vyděláváte. Jen pokud kouříte, tak máte potíž, 50 g tabaku tu stojí 250 NOK. Ale kdo by ještě dnes kouřil, že.

Viděl jsem soby, losa (ale toho jen v dálce na obzoru), slyšel jsem o vlcích, kteří žijí v okolí Mosseporten, ale bát se jich prý nemusím, oni se bojí víc lidí a pravděpodobnost že bych nějakého vůbec mohl alespoň vidět je skoro nulová. Viděl jsem na vedlejší zahradě srnku okusovat strom. Jedl jsem lesní borůvky a jahody, kterých tu je tolik, že je to jako plevel.

Tak tohle všechno a ještě mnohem víc jsem poznal.

aby taky ne, za 5 měsíců.

V sobotu si ještě dělám nostalgický výlet po okolí, v neděli ještě jdu pracovně něco dodělat a taky mě čeká výplata za poslední dva týdny. Má to být celkem nekulatá částka. Ale částka se zakulatí, ta část do kulatiny je totiž prý bonus. A to fakt hodně štědrej.

A pak jdu dom, kde oznamuju, že zítra vyrážím . Nakoupil jsem jako poděkování nějaký věci (hlavně k jídlu) a je to jeden z takvých těch fajn večerů, až je mi líto, že takové nebyly všechny v poslední době. To bych se tam zdržoval víc. Ale tak je to vždycky.

Dávám všem pápá, odstraňuju shíh a námrazu z auta, otočím klíčkem, noha na plynu a jedu směr Praha. Při pročítání podnikatelskejch blogů jsem taky objevil ten, který píše Jiří Rostecký, kde nabízí mentoring. Inu říkám si, že bych fakt rád, kdyby mi někdo píchnul s tímhle webem a vůbec s tím, abych se nějak internetově odpíchl ode dna, kde už se zbytečně dlouho plácám. A tak v kontaktech vyplňuju potřebné údaje ..moment, ještě překontrolovat.. a odesílám.

Švédové bavěj, jsou to větší čecháčkové (Bože jak já nesnášim tenhle nicneříkající výraz – ale když jde o označení Švédů, tak proč ne?!:), než Češi. Evidentně jim někdo zakázal billboardy, a tak to Švédové vyřešili po svém. Všude kolem dálnice stojej na polích návěsy s reklamníma plachtama.

svedsky-pristup-k-praciKdo nemá návěs, vystačí si s přívěsem.
norske pracovni navyky ve svedsku

A jsou lidé, kteří evidentně zdědili nějaké takové zařízení z předpotopní éry.

norsky-pristup-k-veci

Cesta plyne a za chvíli tu je přístav Trelleborg, odkud mě loď – trajekt, převeze ze Skandinávie až na mou matičku Evropu, konkrétně do Rostocku.

trajekty-do-svedska-a-norska

Kde potkávám pár solidních Harleyářů (Ramba ale neznali), co byli ve Švédsku na rybách.

Naloďuju se na loď s pro mě příznačným jménem Huckleberry Finn.
trajekt-do-skandinavie-a-norska

Příznačným proto, že jsem si cestou sem pořídil, inspirován Karlem Mindless Novotným, knihu The Hero and the outlow (hrdina nebo psanec), která popisuje značky jako archetypy. A jelikož i lidi jsou značky a dle mého, čím více budeme vědět o tom, kdo z podstaty jsme, tím líp se nám (vám) bude žít. Je důležité objevit tu nejzákladnější podstatu, o které už psal Carl Gustav Jung ve své Červené knize (dělám machry, ale ješt jsem jí nečet). Huckleberry Finn je dle mě takovým prototypem jednoho archetypu. A právě jednoho z těch, který mě charakterizuje.

Plavba je strašně nudná. Šest hodin tmy a vody všude dokola. Na netu pročítám blog jakéhosi Bronziho, který píše o svém internetovém podnikání – jak co dělal a kolik vydělal. Jen už to všechno promazal. Najednou se internet “automaticky odpojí” a nezprovozní ho ani tureckej sultán. A tak si říkám, že bych konečně mohl zkouknout Vzpouru v Kautokeinu – kterou jsem si už začátkem své cesty stáhl abych trochu poznal norskou kulturu. Už jsem se o to asi třikrát pokusil, ale nikdy jsem nepřekonal prvních 10 minut. Kedže teď nebylo kam spěchat, film jsem dokoukal. A co víc, po 15 minutách jsem nelitoval ani vteřiny.

Film popisuje skutečné události, které se odehrály před 160 lety v laponském městečku Kautokeino. Příběh mě dostal tím, jak strašně je současný. Jestli můžu doporučit jeden film, tak je to (po Kmotrovi:) právě tento. Nebudete litovat. A dejte mu aspoň 15 minut. Je ryzí.

Přichází okamžik vylodění v Rostocku a cesta po pevnině až do Prahy. Jelikož mám strašnej hlad na kebab, zajíždím do města a i v tuhle pozdní hodinu jednu otevřenou kebabárnu objevuju.

stravovani-v-norsku

Jo a zapmněl jsem se zmínit. Končím s Colou. Vím, že to nebude procházka růžovým sadem, přece jen jsem závislej už skoro 30 let (ano, měl jsem ke Cole přístup i za komančů a začal jsem fákt brzo). Ale já to dám. Myslel jsem při pobytu v Norsku, že mě vyléčí cena, ale po pár lahvích jsem přešel k levnější a přitom pitné alternativě a těch 10 NOK denně za lahev jsem si mohl bez výčitek dovolit. Takže voila, toto je moje nová selfie!

jak-prestat-se-zavislosti
Jaký to rozdíl od té před čtyřmi či kolika měsíci..

sever finska autem

S plynem pod podlahou mířím směr Praha, vystupuju z auta, a jsem po téměř pěti měsících zase doma

cestovani-za-praci

Závěrečná finanční rekapitulace:

Příjem z práce cca 230 000

Příjem přes airbnb 132 000 – dejme tomu 30 000 náklady

Výdaje a náklady s cestou cca 80 000 (včetně zimních pneu)

No a dá to slušnejch 252 000 do kasičky.

 

…..Wow, tak takhle intenzivní čas jsem už dávno nestrávil. Hlava je plná zážitků a abych jí vyčistil, napadá mě pouze jedinné. Odjet na měsíc do pouště. Kupuju za 480 Kč letenku z Budapeště do Tel-Avivu. A odtamtud pak zamířím do Negevské pouště. A hned potom na nezapomenutelnou cestu po národních parcích Západu USA.

 

edit: Uplynulo asi šest týdnů od kontaktování Jiřího Rosteckého ve věci jeho možného mentoringu v souvislosti s tímto webem.

Nyní vypadá web takto nesexy

vysledky-analytics-google-seznam-vzhled-webu

O současném stavu se můžete dočíst zde.

Dodnes nepřišla žádná odpověď. Celý tento super výlet začal tím, že mi nepřišla odpověď na mail, tak uvidíme, jak to bude s webem.

EDIT: Už je to lepší, ne? 🙂

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *